10. Kapitola
4. 1. 2014
X
PIPER
U ž jenom představa táborového ohně Piper děsila. Připomí
nalo jí to ten obrovský fialový oheň ve snu a tátu přivázaného
ke kůlu.
Ale to, co pak zažila, působilo skoro stejně strašně: sborový
zpěv. Stupně amfiteátru byly vysekány do svahu kopce a obrá
cené k jám ě na oheň lemované kameny. V řadách tam sedělo
padesát nebo šedesát kluků a holek, shromážděných do skupin
pod různými prapory.
Piper vpředu zahlédla Jasona vedle Annabeth. Leo seděl po
blíž se skupinou statných táborníků pod ocelově šedou vlajkou
ozdobenou kladivem. U ohně poskakovalo několik lidí s kyta
rami a podivnými starom ódními harfami - nebo lyrami? -
a předzpěvovalo cosi o brnění, o tom, jak se babička chystá
do války. Všichni zpívali s nimi, gesty předváděli součásti
brnění a vtipkovali. Byla to možná nejdivnější věc, jakou kdy
Piper viděla - píseň u táboráku, která by byla za denního svět
la úplně trapná, ale ve tmě se všemi ostatními to působilo jako
docela příjemná starom ódní zábava. Když stoupla energie,
vzrostly i plameny a změnily barvu z červené na oranžovou
a na zlatou.
Konečně píseň skončila za mohutného a hlasitého potlesku.
Přiběhl nějaký člověk na koni. Aspoň v tom poblikávajícím
světle si Piper myslela, že je to člověk na koni. Pak jí došlo, že
vidí kentaura - spodní půlka byl bílý hřebec, vrchní část chla
pík středního věku s kudrnatými vlasy a pěstěnou bradkou.
Mával kopím, na kterém byly napíchnuté opečené marshmal-
lowy. „Výtečné! A skvělé uvítání našim novým příchozím. Já
jsem Cheirón, ředitel táborových aktivit, a jsem rád, že jste sem
všichni dorazili živí a celí. Slibuju, že se za chvíli dostaneme
k těm marshmallowům, ale nejdřív —“
„Co takhle boj o vlajku?1' zaječel někdo. Od skupiny tábor
níků v brnění sedících pod rudou vlajkou s emblémem kančí
hlavy zaznělo bručení.
„Ano," přikývl kentaur. „Já vím, že se Arésův srub nemůže
dočkat, až se vrátí do lesa k našim pravidelným hrám."
„A vraždění!'' houkl jeden ze skupiny.
„Nicméně," pokračoval Cheirón, „dokud se nepodaří zkro
tit toho draka, nepůjde to. M á nám k tomu co říct srub číslo
devět?"
Obrátil se k Leově skupině. Leo zamrkal na Piper a namířil
na ni prstem jako pistolí. Holka, která seděla vedle něj, se roz
pačitě zvedla. Měla na sobě vojenskou bundu podobnou jako
Leo a vlasy skryté pod červeným šátkem. „Pracujeme na tom."
Další bručení.
„A jak, Nysso?" chtěl vědět nějaký arésovec.
„D ost tvrdě," odsekla dívka.
Nyssa se posadila za spousty pokřikování a stěžování, až se
oheň divoce rozprskal. Cheirón zadupal kopytem o kameny
kolem ohně - klap, klap, klap — a táborníci ztichli.
„M usíme mít trpělivost," prohlásil. „M ezitím je třeba pro
brat naléhavější věci.“
„Percyho?“ zeptal se někdo. Oheň se ztlumil ještě víc, ale
Piper se nemusela ani dívat na plameny, aby vycítila společné
obavy.
Cheirón pokynul Annabeth. Ta se zhluboka nadechla
a vstala.
„Percyho jsem nenašla," oznámila. Hlas jí na jeho jméně
trošku zaškobrtl. „Nebyl v Grand Canyonu, jak jsem si mysle
la. Ale nevzdáváme se. M ám e týmy všude. Grover, Tyson, Ni-
co, Artem idiny Lovkyně - všichni pátrají. My ho najdeme.
Cheirón mluvil o něčem jiném. O nové výpravě.11
„Jde o to Velké proroctví, co?“ zavolala nějaká holka.
Všichni se otočili. Ten hlas vyšel ze skupiny táborníků vza
du, sedících pod růžovým praporem se znakem holubice. Bre
bentili mezi sebou a nedávali moc pozor, dokud se nezvedla
jejich vedoucí: Drew.
Všichni se tvářili překvapeně. Drew asi takhle veřejně nevy
stupovala moc často.
„Drew?11 podivila se Annabeth. „Jak to myslíš?11
„Ale no tak.“ Drew rozhodila rukama, jako by to bylo jas
né. „Olymp je zavřený. Percy zmizel. Héra ti poslala vizi a vrá
tila ses se třemi novými polobohy v jednom dni. Chci říct, že
se děje něco divného. Velké proroctví začalo, že?“
Piper zašeptala Ráchel: „O čem to mluví - jaké Velké pro
roctví?11
P.ik si uvědomila, že na Ráchel hledí i všichni ostatní.
„No?“ zavolala Drew. „Jsi Orákulum . Začalo, nebo ne?“
Kacbeliny oči vypadaly ve světle ohně děsivě. Piper měla
m i .h 11, že j i zas popadne a začne s tou potrhlou paví bohyní, ale
U.u lid klidně předstoupila před ostatní a obrátila se k táboru.
„Ano,“ přikývla. „Velké proroctví začalo.“
Vypukla vřava.
Piper zachytila Jasonův pohled. Naznačil beze slov: Jsi vpo-
iiiilkn? Přikývla a podařilo se jí usmát, ale pak uhnula pohle
dem. Moc ji bolelo dívat se na něj a nebýt s ním.
Když konečně všechny hlasy utichly, popošla Ráchel o další
krok k publiku. Padesátka táborníků se odtáhla, jako by jedna
/r/.;ivá smrtelnice byla hrozivější než oni všichni dohromady.
„Pro ty, kteří to neslyšeli,“ prohlásila Ráchel, „Velké proroc
i ví byla má první věštba. Vyslovila jsem ji v srpnu. Zněla takhle:
Sedm jich odpoví volání tomu,
svět musí padnout, a ť v ohni, či hromu
Jason vyskočil. Tvářil se vytřeštěně, jako by právě dostal
/.isah elektrickým proudem.
Dokonce i Ráchel to vyvedlo z míry. „J-Jasone?“ zeptala se.
„( lopak
„Per a denique spiritus ut servo an sacram entu m drmolil.
J)ttodfoes ut ianua nex addo armanemtum."
Rozhostilo se stísněné ticho. Piper vyčetla z tváří táborníků,
/.ti se někteří pokoušejí ty verše přeložit. Poznala, že je to la-
i i nsky, ale netušila, proč její rádobypřítel najednou mluví jako
kaiolický kněz.
„Ty jsi právě... dokončil to proroctví,“ zakoktala se Ráchel.
S posledním výdechem přísaha drtí, nepřítel ve zbrani před
branou smrti. Jak jsi —“
„Já ty verše znám.“ Jason sebou škubl a chytil se za spánky.
„Nevím jak, ale já to proroctví znám.“
„A navíc latinsky," zavolala Drew. „Takový hezký a navíc
i chytrý."
Afrodítina skupina se rozhihňala. Bože, to je ale banda
pitomců, pomyslela si Piper. Napětí to ale nijak neuvolnilo.
Táborový oheň hořel zmateným, neklidným odstínem zelené.
Jason se posadil a tvářil se rozpačitě, ale Annabeth mu po
ložila ruku na rameno a něco zam umlala, aby ho ukonejšila.
Piper ucítila prudké bodnutí žárlivosti. To ona měla být vedle
něj a uklidňovat ho.
Ráchel Dareová pořád vypadala trochu otřeseně. Ohlédla
se na Cheiróna, co on na to, ale kentaur tam stál zachmuřeně
a mlčky, jako by sledoval nějakou hru, do níž nemůže zasaho
vat - tragédii, která skončí sm rtí spousty lidí na scéně.
„No,“ snažila se Ráchel mluvit zase vyrovnaně. „Takže tohle
je Velké proroctví. Doufali jsme, že k tomu nedojde celé roky,
ale bohužel to začíná už teď. Důkaz vám dát nemůžu. Je to
jenom pocit. A jak řekla Drew, děje se něco divného. Těch
sedm polobohů, ať je to kdokoli, se ještě nedalo dohromady.
M ám pocit, že někteří jsou dneska tady. Někteří ne.“
Táborníci se začali vrtět a mum lat, nervózně se po sobě dí
vali, až nějaký mátožný hlas z davu zavolal: „Jsem tady! C o ...
volali jste mě?“
„Spi dál, Clovisi," křikl někdo a spousta lidí se rozsmála.
„Zkrátka," pokračovala Ráchel, „nevíme, co to Velké pro
roctví znamená. Nevíme, jakém u volání budou polobohové
čelit, ale protože první Velké proroctví předpovědělo válku
s Titány, můžeme hádat, že to druhé bude znamenat něco při
nejmenším stejně zlého.“
„N ebo horšího,“ zam um lal Cheirón.
Možná nechtěl, aby to někdo slyšel, ale stalo se. Oheň se
okamžitě proměnil na temně fialový, měl stejnou barvu jako
ve snu Piper.
„Víme ale to,“ pokračovala Ráchel, „že začala první fáze.
Vynořil se problém a potřebujeme výpravu, která by ho vyřeši
la. Byla unesena Héra, vládkyně bohů.“
Nastalo hrobové ticho, a když prvotní šok vyprchal, spusti
lo najednou padesát polobohů.
Cheirón znovu zabušil kopytem, ale Ráchel musela stejně
čekat, než si zas získala pozornost.
Řekla jim o té události na lávce v Grand Canyonu - jak se
Gleeson Hedge obětoval, když na jeho svěřence zaútočili du
chové bouře, a jak ho duchové varovali, že je to jenom začátek.
Očividně sloužili nějaké velké vládkyni, která by mohla zničit
všechny polobohy.
Pak jim Ráchel vypověděla, jak Piper omdlela v Héřině sru
bu. Piper se snažila zachovat klid, i když si všimla Drew, jak
vzadu předvádí, že omdlévá, a její banda se hihňá. Nakonec Rá
chel promluvila o Jasonově vizi v obývacím pokoji hlavní budovy.
Vzkaz, který mu dala Héra, byl tak podobný, až Piper zamrazilo.
Jediný rozdíl byl v tom, že Héra Piper varovala, aby ji nezradila:
Podvolíš se jeho vůli, a jejich vládce povstane a zahubí nás všechny.
Héra vědéla o té obrově hrozbě. Ale jestli je to tak, proč neva-
rovala Jasona a neodhalila Piper jako nepřátelského agenta?
,Jasone,“ obrátila se k němu Ráchel. „H m ... vzpomínáš si
na své příjmení?”
Zatvářil se rozpačitě a zavrtěl hlavou.
„Tak ti budeme říkat jenom Jason," prohlásila Ráchel. „Je
jasné, že tě na tu výpravu vybrala sam a Héra.“
Ráchel se odmlčela, jako by dávala Jasonovi šanci ohradit se
proti takovému osudu. Upřely se na něj oči všech; Piper cítila
takový tlak, až měla pocit, že by se na jeho místě sesypala. Ale
on se tvářil odvážně a odhodlaně. Zaťal zuby a přikývl. „Sou
hlasím.”
„M usíš zachránit Héru a zabránit velkému zlu,” pokračova
la Ráchel, „zastavit nějakého vládce, který má povstat. Z důvo
dů, které zatím neznáme, se to musí stát do zimního slunovra
tu, což je jen za čtyři dny ode dneška.”
„To se koná rada bohů,” doplnila Ráchel Annabeth. „Pokud
bohové ještě nevědí o tom, že Héra zmizela, všimnou si toho,
když bude chybět. A nejspíš se začnou mezi sebou bít a obvi
ňovat. Jak to mají ve zvyku.”
„Zim ní slunovrat,” ozval se Cheirón, „je také čas největší
tmy. Bohové se ten den scházejí, stejně jako to odjakživa dělali
smrtelníci, protože ve skupině je síla. Slunovrat je den, kdy sílí
zlá magie. Prastará magie, starší než bohové. Je to den, kdy se
věci... zamíchají.”
Cheirón to řekl tak, že to vyznělo naprosto hrozivě — jako
by šlo o zločin prvního stupně, ne o něco, co se dělá při vaře
ní omáčky.
„D obrá,” přikývla Annabeth a zabodla se pohledem do ken
taura. „Díky, náš superbělouši. Já v každém případě souhlasím
s Ráchel. Jason byl vybrán do vedení té výpravy, takže —”
„Proč ještě nebyl určený?" ozval se někdo z Arésova srubu.
„Pokud je tak důležitý —“
„On byl určený," oznámil Cheirón. „Už dávno. Jasone,
předveď jim to.“
Zpočátku to vypadalo, že Jason nic nechápe. Nervózně
předstoupil před ostatní a Piper se neubránila pomyšlení, jak
úžasně vypadá s těmi světlými vlasy, lesknoucími se ve světle
ohně, s vladařskými rysy jako nějaká římská socha. Podíval se
na Piper a ta na něj povzbudivě kývla. Naznačila vyhození
mince.
Jason sáhl do kapsy. Jeho zlatý peníz se zableskl ve vzduchu,
a když ho chytil do dlaně, svíral kopí - zlatou hůl něco přes
dva metry dlouhou, na konci špičatou.
Polobohové vydechli. Ráchel a Annabeth couvly, aby se vy
hnuly hrotu, ostrému jako sekáček na led.
„N ení to ...“ Annabeth zaváhala. „Myslela jsem, že máš
meč.“
„Hm, já myslím, že padl orel,“ podotkl Jason. „Stejná min
ce, ale zbraň s delším dosahem."
„Páni, to bych si nechal líbit!" vyjekl někdo z Arésova
srubu.
„Lepší než ten elektrický oštěp Clarisse, Tupoun!" přidal se
některý z jejích bratrů.
„Elektrický," zam um lal Jason, jako by to byl dobrý nápad.
„Ustupte."
Annabeth a Ráchel poslechly. Jason zvedl kopí a na nebi za
rachotil hrom. Piper se všechny chlupy na rukou postavily
do pozoru. Ze špičky zlatého kopí sjel blesk a zasáhl táborový
oheň jako dělová střela.
Když se kouř rozptýlil a Piper přestalo zvonit v uších, seděl
celý tábor ztuhlý v šoku, napůl oslepený, celý od popela a díval
se na místo, kde býval oheň. Kolem pršely uhlíky. Hořící poleno
dopadlo jen kousek od spícího Clovise, který se ani nezavrtěl.
Jason svěsil kopí. „E hm ... pardon."
Cheirón si smetl pár hořících uhlíků z bradky. Zašklebil se,
jako by se potvrdily jeho nejhorší obavy. „M ožná trochu pře
hnané, ale přesvědčil jsi nás. A myslím, že víme, kdo je tvůj
otec.“
„Jupiter," prohlásil Jason. „M yslím Zeus. Vládce nebes."
Piper se musela usmát. Dokonale to sedělo. Nejmocnější
bůh, otec všech největších hrdinů z prastarých mýtů - nikdo
jiný nemohl být Jasonovým otcem.
Zbytek tábora si ale nebyl tak jistý. Vypukl chaos, desítky
lidí chrlily otázky, dokud Annabeth nezvedla ruce.
„D ost!" křikla. „Jak může být syn Dia? Velká trojka... ta
její dohoda, že nebudou mít smrtelné děti... jak to, že jsme
o něm nevěděli dřív?"
Cheirón neodpověděl, ale Piper měla pocit, že to kentaur ví.
A že to není nic dobrého.
„D ůležité je," ozvala se Ráchel, „že je Jason teď tady. Musí
na výpravu, a to znamená, že potřebuje vlastní proroctví."
Zavřela oči a zakymácela se. Přiběhli dva táborníci a chytili
ji. Třetí vyrazil ke zdi amfiteátru, popadl bronzovou trojnož-
ku, jako by to měli nacvičené. Usadili Ráchel na stoličku před
uhašený oheň. Bez něj zavládla tma, ale Ráchel se začala u no
hou vinout zelená mlha. Když otevřela oči, zářily jí. Z úst jí
vycházel smaragdově zelený dým. Hlas, který vydala, byl chra
plavý a prastarý — tak by asi zněl had, kdyby mohl mluvit:
„Potomek blesku a ť střeží se země,
k odplatě povstane Gigantů plémě.
Výheň a holoubek vězení zprostí
Héru, jež rozpoutá smrt ve své zlosti. “
S posledním slovem se Ráchel zhroutila, ale pomocníci už
na to čekali a zachytili ji. Odnesli ji od ohniště a uložili do ro
hu, aby si odpočinula.
„Je to norm ální?" zeptala se Piper. Pak si uvědom ila, že
promluvila do ticha a že na ni všichni koukají. „Teda... chrlí
ten zelený kouř často?"
„Bohové, ty jsi ale natvrdlá!" posmívala se jí Drew. „Zrovna
pronesla proroctví - Jasonovo proroctví na záchranu Héry! Co
kdybys prostě —“
„Drew," vyštěkla Annabeth. „Piper se zeptala dobře. Něco
na tom proroctví vážně nebylo normální. Pokud Héra ve své
zlosti rozpoutá sm rt... proč ji vysvobozovat? Může to být past,
nebo - nebo se Héra obrátí proti svým zachráncům . N a hrdi
ny si nikdy nepotrpěla."
Jason vstal. „N em ám na výběr. Héra mi vzala paměť. Potře-
buju ji zpátky. Kromě toho, nemůžeme jen tak nepomoct vlád
kyni nebes, když má malér."
Zvedla se jedna dívka z Héfaistova srubu - Nyssa, ta s čer
veným šátkem. „M ožná. Ale měli byste poslechnout Anna
beth. Héra dokáže být mstivá. Shodila vlastního syna - našeho
otce - z hory, jenom proto, že byl škaredý."
„A to tak, že pořádně'.' zahihňal se někdo od Afrodíty.
„Ticho," zavrčela Nyssa. „Zkrátk a, musíme taky uvažo
vat - proč se střežit země? A co ta odplata Gigantů? S čím tu
mám e tu čest, co je tak silné, že to uneslo vládkyni nebes?“
Nikdo neodpověděl, ale Piper si všimla, že se Annabeth
a Cheirón dohadují beze slov. Měla pocit, že to probíhá asi tak:
Annabeth: Odplata Gigantů... ne, to nemůže být.
Cheirón: Tady o tom nemluv. Neděs je.
Annabeth: Děláte si legraci! Nemůžeme mít takovou smůlu.
Cheirón: Až pak, děvce. Jestli jim řekneš všechno, vystraší je to
a nepůjdou dál.
Piper věděla, že je to šílené. Nedokáže přece tak dobře pře
číst jejich výraz - dvou lidí, které skoro nezná. Ale byla si na
prosto jistá, že jim porozuměla, a děsilo ji to k smrti.
Annabeth se zhluboka nadechla. „Je to Jasonova výprava,”
oznámila, „takže je to na něm. Jak jsme viděli, je potomkem
blesku. A podle tradice si sm í vybrat dva společníky.11
Někdo z Hermova srubu zaječel: „N o přece tebe, Annabeth.
Ty jsi nejzkušenější.11
„N e, T ra v isio d m ítla to Annabeth. „Předně, já Héře po
máhat nebudu. Pokaždé, když jsem to zkusila, ošidila mě nebo
se mi to později vymstilo. Zapom eň na to. Nikdy. A za druhé,
hned ráno vyrážím hledat Percyho.11
„To s tím souvisí,11 vyhrkla Piper, ani nevěděla, jak sebrala
odvahu. „Ty víš, že to tak je, ne? Celá tahle věc, to zmizení
tvého přítele - všechno je to spojené.11
„Jak?“ chtěla vědět Drew. „Když jsi tak chytrá, řekni jak?“
Piper se snažila nějak odpovědět, ale nedokázala to.
Zachránila ji Annabeth. „M ožná máš pravdu, Piper. Po
kud je to všechno propojené, přijdu na to z druhého konce -
při pátrání po Percym. Jak jsem řekla, nepohrnu se zachránit
Héru, i kdyby se kvůli jejímu zmizení měli ostatní Olympané
poprat. Ale je ještě jeden důvod, proč nemůžu jít. Kvůli tomu,
co je v proroctví.11
„Jasně říká, koho si vyberu,“ přisvědčil Jason. „Výheň a holoubek.
Výheň, to znamená Vul- ehm, Héfaista.“
Pod praporem srubu číslo devět svěsila Nyssa ramena, jako
by jí na ně -zrovna naložili kovadlinu. „Pokud se máš střežit
země,“ vypravila ze sebe, „neměl bys ses po ní ubírat. Potřebuješ
cestovat vzduchem."
Piper se už chystala vykřiknout, že Jason umí létat. Ale pak
si to rozmyslela. Bylo na Jasonovi, aby jim to řekl, a on se k to
mu neměl. Možná si myslel, že je na jeden večer už vyděsil
dost.
„Létající vůz je polámaný," pokračovala Nyssa, „a pegasy
používáme na pátrání po Percym. Ale možná, že Héfaistův
srub vymyslí něco, co by pomohlo. Když je ted Jake nemoc
ný, jsem z nás nejstarší tábornicí. Můžu se na tu výpravu při
hlásit."
Neznělo to moc nadšeně.
Pak se zvedl Leo. Dosud mlčel, až Piper skoro zapomněla,
že je tu taky, což se Leovi ani trochu nepodobalo.
„Jsem to já,“ prohlásil.
Jeho sourozenci se zavrtěli. Několik se jich pokusilo stáh
nout ho zpátky na sedadlo, ale Leo se nedal.
„N e, jsem to já. Vím, že ano. M ám nápad, jak vyřešit tu
dopravu. Nechte mě to zkusit. Dokážu to!“
Jason si ho chvíli prohlížel. Piper byla přesvědčená, že ho
odmítne. Pak se Jason usmál. „Začali jsme tohle dobrodružství
spolu, Leo. Připadá mi správné, abys šel taky. Opatři nám do
pravu, a jdeš."
„To si piš!“ máchl Leo pěstí.
„Bude to nebezpečné," varovala ho Nyssa. „Strádání, ne
stvůry, hrozné utrpení. Možná se nikdo z vás nevrátí živý.“
„Aha.“ Najednou se už Leo netvářil tak nadšeně. Pak si
uvědomil, že na něj všichni koukají. „V lastně... No paráda!
Strádání! Strádání miluju! Jdu do toho.“
Annabeth přikývla. „Takže, Jasone, už ti chybí jen vybrat si
třetího člena výpravy. Ten holoubek —“
„N o jasně!" Drew už byla na nohou a zářivě se na Jasona
usmívala. „Holubice, symbol Afrodíty. To ví každý. Jsem celá
tvoje."
Piper zaťala pěsti. Popošla dopředu. „Ne."
Drew obrátila oči v sloup. „Ale jdi, královno Popelnice.
Ustup mi z cesty."
„To já měla vizi Héry, ne ty. Musím to být já."
„Vizi může mít každý," odbyla ji Drew. „Byla jsi jenom
na správném místě ve správný čas." Obrátila se k Jasonovi.
„Koukej, bojování je dobrá věc. A ten, kdo umí něco posta
vit..." Pohrdavě si změřila Lea. „N o, někdo si prostě musí špi
nit ruce. Ale potřebuješ mít s sebou i kouzlo. Umím být hodně
přesvědčivá. Můžu hodně pomoct."
Táborníci začali mum lat, že Drew je vážně hodně přesvěd
čivá. Piper viděla, jak si je Drew získává. Dokonce i Cheirón se
škrábal na bradě, jako by mu účast Drew najednou připadala
rozumná.
„N o ...," začala Annabeth. „Když uvážíme znění toho pro
roctví —“
„N e!" Piper sam a cítila, jak divně zní její hlas - naléhavěji,
zněleji. „M ám jít já."
Pak se srala hodně divná věc. Všichni začali přikyvovat
a mumlat, že Piper má taky pravdu. Drew se nevěřícně roz
hlédla. Přikyvovali dokonce i někteří z jejího srubu.
„Nechte toho!“ vyštěkla Drew na dav. „C o Piper umí?“
Piper se pokusila odpovědět, ale její sebejistota se začínala
rozplývat. Co vlastně může nabídnout? Není bojovník ani
stratég, neumí řešit problémy. Nemá žádné zkušenosti, umí jen
dělat maléry a občas někoho přesvědčit, aby provedl nějakou
pitomost.
A navíc je lhářka. Potřebuje na tu výpravu jít z důvodů,
o kterých Jason ani neví - a pokud půjde, nakonec tady všech
ny zradí. Slyšela ten hlas ze sna: Poslechni a možná to přežiješ.
Jak si má vybrat - mezi pom ocí tátovi a pom ocí Jasonovi?
„N o,“ prohlásila samolibě Drew. „Tak tím je to vyřešené."
Najednou celé shromáždění zalapalo po dechu. Všichni
hleděli na Piper, jako by právě vybuchla. Uvažovala, co pro
vedla. Pak si uvědomila, že ji obklopuje narudlá zář.
„C o to je?“ vyhrkla.
Podívala se nad sebe, ale nezářil tam žádný symbol jako nad
Leem. Pak shlédla a vyjekla.
Její šaty ... co to proboha měla na sobě? Šaty nesnášela. D o
konce ani žádné neměla. Ale teď vězela v nádherné bílé róbě
bez rukávů, která jí sahala až ke kotníkům a měla tak hluboký
výstřih, až jí bylo trapně. Na rukou jí zářily jemné zlaté krouž
ky. Na prsou se leskl propracovaný náhrdelník z jantaru, korá
lů a zlatých květin a vlasy...
„Ach, bohové,“ vydechla. „C o se to stalo?“
Omráčená Annabeth ukázala na dýku, která jí teď celá na
leštěná visela u boku na zlatém poutku. Piper neměla chuť si ji
brát. Bála se toho, co uvidí. Ale zvědavost zvítězila. Vytáhla
Katoptris a podívala se na svůj odraz v nablýskané čepeli. Vla
sy měla dokonalé: husté, dlouhé, čokoládově hnědé, spletené
zlatými stužkam i tak, že jí padaly na rameno. Byla dokonce
namalovaná, a lip, než by to vůbec zvládla — jemné tahy vy
kreslily třešňově rudé rty a zdůraznily všechny barvy jejích očí.
Byla... byla...
„Nádherná," prohlásil Jason. „Piper, ty... ty jsi nádherná."
Za jiných okolností by to byla nejšťastnější chvíle jejího ži
vota. Ale ted na ni všichni hleděli, jako by byla hříčkou příro
dy. Drew měla ve tváři hrůzu a odpor. „Ne!" křikla. „To není
možné!"
„Tohle nejsem já," nam ítla Piper. „ J á - já to nechápu."
Kentaur Cheirón složil přední nohy a poklonil se jí a všich
ni táborníci to udělali po něm.
„Sláva ti, Piper McLeanová," oznámil Cheirón slavnostně,
jako by řečnil na jejím pohřbu. „Dcero Afrodíty, vládkyně ho
lubic, bohyně lásky."