17. Kapitola
4. 1. 2014
XVII
LEO
L eo byl nadšením bez sebe.
Jak všichni zírali, když přiletěl na drakovi do tábora! To
stálo za všechny prachy! Měl pocit, že jeho sourozenci ze srubu
vyletí z kůže.
A Festus byl úžasný. Nespálil jediný srub a nesežral žádné
ho satyra, jenom vylil trochu oleje z ucha. No dobře, dost oleje.
To se spraví pak.
Leo nevyužil šance říct všem o bunkru číslo devět ani o plá
nu létající lodi. Potřeboval čas, aby si to všechno promyslel.
Řekne jim o tom, až se vrátí.
Pokud se vrátím, pomyslelo si něco v něm.
Ale kdepak, vrátí se. Vzal si z bunkru kouzelný opasek s ná
řadím a spoustu super zásob, které ted bezpečně odpočívaly
v batohu. Kromě toho s sebou měl draka chrlícího oheň - jen
trošku děravého. Co by se mohlo pokazit?
No, ten ovládací disk může prasknout, ozval se škarohlíd
v něm. Festus tě může sežrat.
Dobře, ten drak nebyl tak úplně spravený, jak by Leo chtěl.
Celou noc přimontovával křídla, ale náhradní dračí mozek ni
kde v bunkru nenašel. Sakra, čas se jim krátí! Do slunovratu
chyběly tři dny. Museli vyrazit. Kromě toho Leo ten disk do
cela dobře očistil. Většina obvodů fungovala. Bude to tak pro
stě muset vydržet.
Pesimistická stránka jeho osobnosti začala uvažovat: Ano,
ale co když —
„D rž klapačku,“ okřikl ji Leo nahlas.
„Co?" zeptala se Piper.
„Ale nic,“ odpověděl. „To je tou dlouhou nocí. Asi blouz
ním. Je to paráda.11
Leo seděl vpředu, neviděl kam arádům do tváří. Z jejich m l
čení ale poznal, že nejsou nadšení, že jim dračího kočí dělá ne
vyspaný blouznící hyperaktivní kluk s poruchami pozornosti.
„D ělám si legraci.” Leo usoudil, že to chce změnit téma.
„Takže co je v plánu, kámo? Ríkals, že máme chytit vítr, nebo
zničit vítr, nebo tak něco?1'
Zatímco letěli nad Novou Anglií, nadnesl Jason svůj plán:
nejprve musí najít chlapíka jménem Boreás a vymáčknout z něj
pár informací. Za druhé musí objevit ty venty, kteří je napadli
v Grand Canyonu. A za třetí musí zjistit, pro koho ti bouřkoví
duchové pracují, aby našli Héru a osvobodili ji.
„Takže ty chceš schválně hledat Dylana, toho hnusného
bouřkového týpka," uvažoval Leo. „Toho, co mě shodil z lávky
a vytáhl trenéra do mraků.11
„Přesně tak,11 potvrdil Jason. „N o ... možná v tom bude taky
nějaká vlčice. Ale myslím, že je přátelská. Asi nás nesežere, po
kud nedáme najevo slabost.1'
Řekl jim o svém snu - o té velké strašlivé matce vlčici
a vypáleném domě s kam enným i kužely vyrůstajícími z je
zírka.
„U ff£“ zafuněl Leo. „Ale nevíš, kde to je.“
„To ne,“ připustil Jason.
„A taky v tom budou nějak zapletení obři,“ dodala Piper.
„To proroctví mluvilo o odplatě Gigantů."
„Počkat,“ namítl Leo. „Gigantů - jako že jich je nějak moc?
Co když jsou to jenom dva obři, kteří se chtějí pom stít?”
„Neřekla bych,“ prohlásila Piper. „Pamatuju si, že se v jedné
řecké báji mluvilo něco o armádě Gigantů.11
„Paráda,11 zam umlal Leo. „No jo, při našem štěstí to bude
určitě celá armáda. A víš o těch Gigantech ještě něco? Dělala
jsi přece nějaký výzkum pro ten tátův film, ne?“
„Tvůj táta je herec?11 zeptal se Jason.
Leo se zasmál. „Pořád zapom ínám na tu tvou ztrátu pam ě
ti. Hehe. Zapomínat na ztrátu paměti. To je legrace. Ale jasně,
její táta je Tristan M cLean.11
„H m - a v čem vlastně hrál?11
„To je fuk,“ zasáhla Piper rychle. „Ti obři - no, v řecké
mytologii byla spousta obrů. Ale pokud se nepletu, tak tihle
budou pořádný problém. Jsou obrovští a skoro se nedají zabít.
Umějí házet horami a tak. Myslím, že jsou nějak příbuzní
s Titány. Povstali ze země, když Kronos prohrál válku — mys
lím tu první, před tisíci let - a pokusili se zničit Olymp. Pokud
mluvíme o těchto Gigantech —“
„Cheirón říkal, že se to děje zas,“ vzpomněl si Jason. „Po
slední kapitola. To tím myslel. Už se nedivím, že nám nechtěl
prozradit detaily.11
Leo hvízdl. „Takže... obři, co hází horami. Přátelští vlci,
kteří nás sežerou, když ukážeme slabost. Ďábelští duchové.
No, páni. Možná se to teď nehodí, abych spustil ještě o své
pomatené chůvě."
„To je zas nějaký vtip?“ zeptala se Piper.
Leo jim pověděl o tetičce Callidě, která byla ve skutečnosti
Héra, a o tom, jak se mu zjevila v táboře. O svých ohnivých
schopnostech zatím pomlčel. To bylo pořád ožehavé téma, zvlášť
když mu Nyssa řekla, že ohniví polobohové rádi ničí města
a tak. Kromě toho by Leo musel přiznat, jak zavinil máminu
smrt a ... Ne. Na to ještě nebyl připravený. Povedlo se mu vylí
čit tu noc, kdy zemřela, ale o ohni se nezmínil, řekl jen, že
dílna spadla. Bylo to lehčí, když se přitom nemusel na kamará
dy dívat, jen upíral oči dopředu, jak tak letěli.
Vylíčil jim tu divnou ženu v hliněném závoji, která vypa
dala, že spí, a zřejmě znala budoucnost.
Leo odhadoval, že než se zezadu něco ozvalo, minuli celý
stát Massachusetts.
„To je ... nepříjemné," prohlásila Piper.
„Taky bych řekl," souhlasil Leo. „Problém je ten, že všichni
tvrdí, ať nevěříme Héře. Nesnáší polobohy. A to proroctví tvr
dí, že rozpoutá smrt, až ji vysvobodíme z vězení. Tak mě napa
d á... Proč to vlastně děláme?"
„Vybrala si nás," prohlásil Jason. „Všechny tři. Jsm e první ze
sedmi, kteří se dají dohromady podle Velkého proroctví. Tahle
výprava je začátek něčeho mnohem většího."
Tím se Leovi nijak neulevilo, ale nemohl se s Jasonem há
dat. Vážně mu připadalo, že je to začátek něčeho velkého.
A pokud jim mají pom oct nějací čtyři další polobohové, byl by
rád, kdyby se objevili brzy. Nerad by si ta hrozivá, smrtelná
nebezpečí urval pro sebe.
„Krom ě toho,“ pokračoval Jason, „pomoct Héře je jediná
cesta, jak získám zpátky paměť. A ta temná věž ze sna jako by
se krmila Héřinou energií. Jestli ta věc zničí Héru, a tím pro
pustí na svobodu vládce Gigantů
„To není dobrá výměna," souhlasila Piper. „Aspoň že je Hé
ra na naší straně - většinou. Kdybychom o ni přišli, vypukl by
mezi bohy chaos. Hlavně ona udržuje klid v rodině. A válka
s Giganty by mohla být ještě strašlivější než ta s Titány."
Jason přikývl. „Cheirón taky mluvil o tom, že se při sluno
vratu dávají do pohybu zlé síly. Je to vhodná doba na temnou
magii a tak - něco by se probudilo, kdyby Héru toho dne obě
tovali. A ta vládkyně, která řídí duchy bouře, ta, která chce
zabít všechny polobohy —“
„M ůže být ta divná spící ženská," dokončil myšlenku Leo.
„Tu hliněnou dám u bych nechtěl zažít probuzenou."
„Ale kdo to je?" zeptal se Jason. „A co má společného s G i
ganty?"
Byly to dobré otázky, ale nikdo z nich na ně nedokázal od
povědět. Letěli mlčky a Leo uvažoval, jestli udělal dobře, když
toho tolik prozradil. S tou nocí v dílně se nesvěřil ještě nikdy
nikomu. Neřekl jim sice všechno, ale stejně mu to připadalo
divné, jako by si otevřel hruď a vytáhl ven všechna soukolí,
která ho poháněla. Třásl se, a zimou to nebylo. Doufal, že si
toho Piper za ním nevšimne.
Výheň a holoubek vězení zprostí Hěru. Nebylo to tak v tom
proroctví? To znamenalo, že Piper a on budou muset přijít
na to, jak se dostat do toho kouzelného kamenného vězení,
pokud ho ovšem najdou. Pak se rozpoutá smrt. No, to zní jako
pořádná legrace! Leo už viděl, co dovede tía Callida: hrát si
s noži, hady, odkládat mimina do běsnících plamenů. Jo, roz
hodně bude fajn ji naštvat. Výborný nápad.
Festus letěl dál. Ochladilo se a zasněžené lesy jako by se pod
nimi táhly donekonečna. Leo nevěděl přesně, kde leží Québec.
llekl drakovi, aby je odnesl do Boreásova paláce, a Festus se
hnal pořád na sever. Doufal, že zná cestu a že neskončí na se
verním pólu.
„Co kdyby ses trochu vyspal?" ozvala se za ním Piper. „Byl
jsi vzhůru celou noc.“
Leo chtěl něco namítnout, ale slovo .vyspal' bylo jako mag
net. „Nenecháte mě spadnout?"
Piper ho poplácala po rameni. „Spolehni se na mě, Valdezi.
Krásní lidé nikdy nelžou."
„Jasně," zam umlal. Opřel se o teplý bronzový dračí krk
a zavřel oči.