24. kapitola
4. 1. 2014
X XIV
LEO
L e o se zastavil u dveří a snažil se popadnout dech. V uších mu
pořád zněl hlas té hliněné ženy, připomínal mu matčinu smrt.
Poslední, co mu chybělo, bylo vejít do další temné dílny. N a
jednou si zase připadal jako osmiletý, opuštěný a bezmocný.
Někdo, o koho mu šlo, byl chycený a měl problémy.
Nech toho, vynadal si. Ona chce, aby sis takhle připadal.
Ale ani pak se necítil o nic míň vyděšený. Zhluboka se
nadechl a nakoukl dovnitř. Všechno vypadalo stejně. Skrz dí
ru ve střeše pronikalo dovnitř šedé ranní světlo. Pár žárovek
poblikávalo, ale většina přízemí továrny se pořád topila ve
tmě. Rozeznal lávku nahoře, nejasné obrysy těžké mechanizace
podél montážní linky, ale žádný pohyb. Po přátelích ani
stopa.
Málem už na ně zavolal, ale něco ho zadrželo - nějaký po
cit, který nedokázal určit. Pak mu došlo, že to byl pach. Něco
tu smrdělo — jako hořící motorový olej a kyselý dech.
V továrně bylo něco nelidského. O tom Leo nepochyboval.
Tělo mu přepnulo na pohotovostní režim a nervy se napjaly
jako špagáty.
Kdesi v přízemí vykřikl hlas Piper: „Leo, pomoc!“
Ale Leo držel jazyk za zuby. Jak by se s tím zlomeným kot
níkem asi tak dostala z lávky?
Vklouzl dovnitř a přikrčil se za přepravním kontejnerem.
Palici svíral v ruce a pom alu se kradl do středu haly, kryl se
za bednami a podvozky aut. Konečně se dostal k montážní
lince. Sehnul se za nejbližším strojem - jeřábem s robotickou
paží.
Hlas Piper znovu zavolal: „Leo?“ Tentokrát ne tak jistě, ale
hodně blízko.
Leo vykoukl z úkrytu. Přímo nad montážní linkou visel
na řetězu z jeřábu na druhé straně mohutný motor náklaďá
ku — prostě se jen klátil devět metrů vysoko, jako by ho tam
zapomněli, když továrnu zavřeli. Pod ním na páse spočíval
podvozek auta a kolem něj byly vidět tři tmavé obrysy velikos
ti vysokozdvižných vozíků. A ze dvou dalších robotických pažpoblíž visely na řetězech dva menší útvary - možná další mo
tory, ale jeden z nich se otáčel, jako by byl živý.
Vtom jeden vysokozdvižný vozík vstal a Leo si uvědomil, že
je to obrovská lidská postava. „Říkal jsem ti, že tam nic není,"
zaduněla ta věc. Hlas měla tak hluboký a krutý, že to nemohl
být člověk.
Další podobný obrys se pohnul a zavolal hlasem Piper:
„Leo, pomoz mi! Pomoz Pak se ten hlas změnil, mužsky
zavrčel: „Houby, nic. Polobozi neumějí chodit tak tiše, ne?“
Třetí monstrum se zasmálo. „Asi má dost rozumu a zmizel.
Nebo ta holka o tom třetím polobohovi lhala. Pojďme vařit.“
Lup. Zasyčelo jasně oranžové světlo - nouzové osvětlení -
a Lea to na chvilku oslepilo. Přikrčil se za jeřábem, dokud nepře
stal mít mžitky před očima. Pak znovu vykoukl a uviděl scénu
jako z nějaké noční můry, jakou by nevymyslela ani tía Callida.
Ty dvě menší věci, které visely z ramen jeřábu, nebyly mo
tory. Byli to Jason a Piper. Oba byli uvázaní hlavou dolů za kot
níky a obalení řetězy až ke krku. Piper sebou mlátila, snažila se
osvobodit. V puse měla roubík, ale aspoň byla živá. Jason tak
dobře nevypadal. Visel ochable, oči v sloup. Nad levým obo
čím mu vystupovala fialová podlitina velikosti jablka.
Korba nedokončené dodávky na páse posloužila jako koš
na oheň. Bezpečnostní světlo zapálilo směs pneumatik a dřeva,
podle pachu asi namočeného v petroleji. Nad ohněm visela vel
ká kovová tyč - rožeň, uvědomil si Leo. To znamenalo, že se
na tom ohni bude vařit.
Ale nejděsivější ze všeho byli kuchaři.
Monocle Motors-, to logo s jediným rudým okem. Proč to
Leovi nedošlo?
Tři mohutné lidské postavy se shromáždily kolem ohně.
Dvě stály a přikládaly. Ta největší se otáčela zády k Leovi.
Zbylé dvě byly tři metry vysoké, chlupaté a svalnaté, kůže jim
ve světle ohně rudě zářila. Jedna příšera měla drátěnou bederní
zástěrku, která vypadala vážně nepohodlně. Druhá byla za
balená v otrhané chlupaté tóze, vyrobené ze skelné vaty - to by
v Leově šatníku taky nezabodovalo. Jinak ty dvě příšery mohly
být dvojčata. Měly hrubou tvář s jediným okem uprostřed
čela. Ti kuchaři byli Kyklopové.
Leovi se roztřásly nohy. Viděl už dost divné věci - bouřkové
duchy a kovového draka, který si potrpěl na tabasco. Ale tohle
bylo něco jiného, opravdové třímetrové nestvůry z masa a krve
a chystaly se jeho kamarády sežrat k večeři.
Byl tak vyděšený, že mu to málem nemyslelo. Kdyby tak
měl Festuse. Osmnáctimetrový tank chrlící oheň by se mu teď
hodil. Ale měl jenom pás na nářadí a batoh. To půldruhakilové
kladivo vypadalo ve srovnání s Kyklopy jako párátko.
O tomhle mluvila ta spící hliněná žena. Chtěla po Leovi,
aby odešel a nechal přátele umřít.
To rozhodlo. Leo nemínil dopustit, aby se kvůli té ženské
cítil bezmocný — už nikdy. Stáhl si ze zad batoh a tiše ho roze
pnul.
Kyklop v kroužkové bederní roušce došel k Piper, která se
kroutila a zkoušela ho praštit hlavou do oka. „M ůžu jí už vy
táhnout roubík? Mám rád, když ječí.“
Ta otázka směřovala ke třetímu Kyklopovi, zjevně vůdci.
Přikrčená postava zabručela a obluda s bederní rouškou vytáh
la Piper z pusy roubík.
Neječela. Roztřeseně se nadechla, jako by se snažila uklidnit.
Leo mezitím našel v batohu, co hledal: pytlík součástek
dálkových ovladačů, který sebral v bunkru číslo devět. Aspoň
doufal, že je to ono. Panel obsluhy robotického ramene našel
snadno. Vytáhl z opasku šroubovák a dal se do práce, ale musel
postupovat opatrně. Hlavní Kyklop byl jenom šest metrů před
ním. A nestvůry měly očividně vynikající smysly. Nečekal, že
dokáže svůj plán provést naprosto tiše, ale na výběr neměl.
Kyklop v tóze prohrábl oheň, který už plápolal a chrlil
ke stropu nezdravý černý kouř. Jeho kam arád v zástěrce se za
škaredil na Piper a čekal, že udělá něco zábavného. „Křič, hol
ka! Já mám rád legrační křik! “
Když Piper konečně promluvila, bylo to klidně a uvážlivě,
jako by napomínala nezbedné štěně. „Ale pane Kyklope, vy
nás nechcete zabít. Udělali byste mnohem lip, kdybyste nás
pustili.”
Bederní rouška se poškrábal na šeredné hlavě. Obrátil se
ke kamarádovi v tóze ze skelné vaty. „O na je taková milá, Krutě.
Možná ji pustím."
Krut, ten týpek v tóze, zavrčel: „Já ji viděl první, Žumpě. Já
ji pustím."
Žum p a Krut se začali hádat, ale třetí Kyklop se vztyčil
a houkl: „Pitomci!"
Leo málem pustil šroubovák. Třetí Kyklop byla žena, ješ
tě o kus vyšší než Krut a Žum p a svalnatější. Měla na sobě
stan z kroužkového brnění podobného střihu jako pytlovité
šaty, jaké nosívala Leova otravná teta Rosa. Jak se tomu říká
na Havaji - muumuu? Jasně, ta Kyplopka vězela v kroužko
vém muumuu. Mastné vlasy měla spletené do copů, om otané
měděnými drátky a kovovým těsněním. Nos a pusu měla ši
roké a znetvořené, jak by se ve volném čase bavila práskáním
hlavou do zdi; ale jediné rudé oko se lesklo ďábelskou inteli
gencí.
Ta Kyklopka dokráčela k Žum povi a srazila ho na dopravní
pás. Krut rychle couvl.
„Ta holka je Venušin spratek," zavrčela Kyklopka. „N asadila
na vás čaromluvu."
Piper spustila: „Prosím, paní
„Rrrr!“ Kyklopka popadla Piper kolem pasu. „Nezkoušej
na mě ty svoje řeči, holka! Slupla jsem k obědu drsnější hrdiny,
než jsi ty!"
Leo měl strach, že Piper rozmačká, ale pustila ji a nechala ji
viset ze řetězů. Pak se rozječela na Žumpa, jak je hloupý.
Leovy ruce horečně pracovaly. Kroutily drátky a otáčely
tlačítky, skoro ani nemyslel na to, co dělá. Připojil dálkové ovlá
dání. Přikradl se k dalšímu robotickému rameni, zatímco se
Kyklopové bavili.
sežrat ji poslední, mam i?“ říkal Žump.
„Idiote!" zaječela Kyklopka a Leovi došlo, že Žump a Krut
budou její synové. Pokud ano, měli šerednost v rodině. „M ěla
jsem vás vyhodit na ulici, když jste byli malí, jako pořádné ky-
klopské děti. Aspoň byste se tam něco naučili. Proklínám svo
je měkké srdce, že jsem si vás nechala!"
„M ěkké srdce?" zam um lal Krut.
„Cože, ty nevděčníku?"
„Nic, mami. Já jen, že máš fakt měkké srdce. Dovolila jsi
nám, abychom na tebe pracovali, krmili tě, lakovali ti nehty
na nohách —"
„A za to byste mi měli být vděční!" zaburácela matička.
„A teď přilož do ohně, Krutě! A Žumpě, ty pitomče, bedničku
s omáčkou mám v tom druhém skladišti. Snad nečekáš, že si
dám polobohy bez om áčky!"
„Ano, mami," vyhrkl Žum p. „Teda, ne, mami. Chci říct —"
„Mazej pro ni!" Kyklopka popadla nejbližší podvozek ná
klaďáku a narazila ho Žum povi na hlavu. Svezl se na kolena.
Leo myslel, že ho to muselo zabít, ale Žump byl na rány auty
očividně zvyklý. Podařilo se mu stáhnout si podvozek, pak se
vrávoravě zvedl a rozběhl se pro omáčku.
Teď je pravý čas, pomyslel si Leo. Dokud jsou rozdělení.
Skončil u druhého stroje a přesunul se ke třetímu. Jak
proběhl mezi robotickými pažemi, Kyklopové ho nezahlédli,
ale Piper ano. Její výraz se proměnil z hrůzy na nevěřícnost,
zalapala po dechu.
Kyklopka se k ní obrátila. „C o je, holka? Jsi tak křehká, že
jsem tě polámala?"
Piper byla díkybohu pohotová. Odvrátila pohled od Lea
a zkusila to: „To budou asi žebra, paní. Jestli mám nějaké vnitř
ní zranění, nebudu vám chutnat."
Kyklopka se dunivě rozchechtala. „To se ti povedlo. Ten
poslední hrdina, co jsme ho snědli - pamatuješ na něj, Krutě?
Nebyl to syn Merkura?"
„Ano, mami," potvrdil Krut. „Chutný. Trošičku tuhý."
„Taky na nás zkoušel takový trik. Prý bere prášky. Ale chut
nal výborně!11
„Chutnal jako skopové,11 zasnil se Krut. „Fialové triko. M lu
vil latinsky. Jo, trochu tuhý, ale dobrý.11
Leovy prsty ztuhly na ovládacím panelu. Piper zřejmě na
padlo totéž, co jeho, protože se zeptala: „Fialové triko? Latinsky?"
„Pochutnáníčko," mlaskla Kyklopka láskyplně. „Jde o to,
holka, že nejsme tak pitomí, jak si lidi myslí! Nenaletíme na ty
pitomé triky a hádanky, my severští Kyklopové ne.“
Leo se přinutil pustit se zas do práce, ale horečně přitom
uvažoval. Chytili kluka, který mluvil latinsky - a měl fialové
triko jako Jason? Nevěděl, co to znamená, ale vyptávání musel
nechat na Piper. Pokud má mít šanci porazit ty nestvůry, musí
jednat rychle, než se Žump vrátí s omáčkou.
Vzhlédl na motor, zavěšený přímo nad tábořištěm Kyklopů.
Rád by ho využil - byla by to výborná zbraň. Ale jeřáb, který
ho držel, byl na opačné straně pásu. Leo by se tam nepozo
rovaně nedostal a kromě toho mu docházel čas.
Poslední část jeho plánu byla nejsložitější. Vytáhl z opasku
pár drátů, rádiový adaptér, šroubováček a pustil se do výroby
univerzálního ovladače. Poprvé musel v duchu poděkovat ot
ci - Héfaistovi - za ten kouzelný pás. Dostaň mé odsud, modlil
se k němu, a možná uznám, že nejsi takový hňup.
Piper dál mluvila, zkusila to s chválou. „A, o severských Ky
klopech už jsem slyšela!" Podle Lea lhala, jako když tiskne, ale
dost přesvědčivě. „N etušila jsem, že jste tak velcí a chytří!”
„Ani lichocení nezabere," zabručela Kyklopka, ovšem znělo
to potěšeně. „Ale je to pravda, bude z tebe snídaně pro nejlepší
Kyklopy široko daleko."
„Ale nejsou Kyklopové dobří?" zeptala se Piper. „Myslela
jsem, že vyrábíte zbraně pro bohy."
„Kdeže! Já jsem moc dobrá. Dobrá v požírání lidí. V ničení.
A ve vyrábění věcí taky, ale ne pro bohy. Naši bratranci, starší
Kyklopové, ano, ti to dělají. Myslí si, že jsou lepší a mocnější, když
jsou o pár tisíc let starší. A pak máme jižní bratrance, ti žijí na
ostrovech a chovají ovce. Pitomci! Ale my hyperboreanští Ky
klopové, severský klan, my jsme nejlepší! Založili jsme v téhle sta
ré továrně firmu Monocle Motors - nejlepší zbraně, brnění, vozy,
úsporná terénní auta! A přece - šup! Muselo se to zavřít. Většina
našeho kmene dostala padáka. Válka byla moc rychlá. Titáni
prohráli. Taková škoda! Kyklopské zbraně už nejsou třeba."
„To je smůla," politovala ji Piper. „Určitě jste vyráběli úžas/
1 v <(
ne zbraně.
Krut se ušklíbl. „Pištivé bojové kladivo!" Sebral velkou tyč
s kovovou skříňkou na konci, která vypadala jako tahací
harmonika. Práskl s ní o zem a cement se rozlámal, ale navíc se
ozval zvuk, jako by někdo šlápl na největší gum ovou kačenku
na světě.
„Strašlivé,“ ocenila jeho výrobek Piper.
Krut se zatvářil spokojeně. „Ne tak dobré jako výbušná se
kera, ale aspoň se dá použít znovu."
„M ohla bych si to prohlédnout?" požádala Piper. „Kdybyste
mi jen uvolnili ruce
Krut k Piper ochotně přistoupil, ale Kyklopka ho okřikla:
„Pitomče! Chce tě zas ošidit. Dost řečí! Nejdřív zabij toho klu
ka, než umře sám. M ám ráda čerstvé maso."
Ne! Leovy prsty se rozlétly, spojovaly drátky ovladače. Ještě
pár minut!
„Počkat," snažila se Piper upoutat pozornost Kyklopů. „M ů
žu se jenom zeptat —“
Drátky v Leově ruce zajiskřily. Kyklopové ztuhli a obrátili
se k němu. Pak Krut popadl náklaďák a hodil ho po něm.
Leo uhnul a náklaďák převálcoval stroje. Kdyby byl o půl vte
řiny pomalejší, rozmačkalo by ho to na kaši.
Zvedl se a Kyklopka ho zahlédla. Zaječela: „Krutě, ty mi
zerný kyklopský zmetku, chyť ho!"
Krut vyrazil vpřed. Leo horečně pohnul joystickem na svém
provizorním dálkovém ovládači.
Krut byl patnáct metrů od něj. Šest metrů.
Pak ožila první robotická paže. Třítunové žluté kovové kle
peto praštilo Kyklopa do zad tak tvrdě, až přistál na obličeji.
Než se stačil vzpamatovat, robotická ruka ho popadla za nohu
a vytáhla ho do výšky.
„Á áá!“ Krut prudce stoupal. Strop byl ve tmě a moc vysoko,
aby bylo přesně vidět, co se stalo, ale soudě podle mohutného
kovového prásknutí narazil do traverzy.
Krut se už dolů nevrátil. Místo něj se na zem snesl žlutý
prach. Kyklop se rozplynul.
Jeho mám a v šoku hleděla na Lea. „M ůj syn... Ty... Ty..
Jako by to byla jeho narážka, přištrachal se na scénu Žump
s bedýnkou omáčky. „M ami, vzal jsem hodně pálivou
Tu větu už nedokončil. Leo otočil joystickem a druhá robo
tická paže praštila Ž umpa do prsou. Bedýnka omáčky vybuch
la jako vodní balon a Žump odlétl dozadu, přímo ke spodku
Leova třetího stroje. Žum povi možná nevadily rány od pod
vozků, ale vůči robotickým pažím, které dokážou srazit pár
tun, imunní nebyl. Třetí rameno jeřábu s ním praštilo o zem
tak silně, že se rozsypal na prach jako roztržený sáček mouky.
Dva Kyklopové byli z krku. Leo si začínal připadat jako ve
litel Robotická ruka, když na něj Kyklopka upřela oko. Popad
la nejbližší rameno jeřábu a s divokým řevem ho odervala z pod
stavce. „Tys zničil mé chlapce! To sm ím jenom já!“
Leo zmáčkl tlačítko a dvě zbývající paže ožily. Kyklopka
jednu chytila a rozervala ji na dva kusy. Druhá ji praštila do
hlavy, ale to ji jen rozčililo ještě víc. Popadla ji, odervala a roz
máchla se s ní jako s baseballovou pálkou. Piper a Jasona mi
nula jenom o fous. Pak ji Kyklopka mrštila — přímo po Leovi.
Vyjekl a odvalil se na bok, rameno rozmačkalo stroj vedle něj.
Leovi začínalo docházet, že rozběsněná kyklopská matička
není soupeř, se kterým se dá bojovat s pomocí univerzálního
dálkového ovládání a šroubováku. Budoucnost velitele Robo-
tické ruky už nevypadala tak růžově.
Kyklopka teď stála asi šest metrů od něj u ohně. Zatínala
pěsti, cenila zuby. Vypadala absurdně v tom stanu z kroužko
vého brnění a s umaštěnými copy - nebýt jejího vražedného
pohledu ve velikém rudém oku a skoro čtyř metrů výšky, Leo
by se i zasmál.
„Nějaké další triky, polokrevný?" zaburácela.
Leo vzhlédl. Ten motor zavěšený na řetězu - kdyby tak měl
čas ho uvolnit. Kdyby tak Kyklopku dostal o krok dopředu.
Ten řetěz... ten jeden článek... Leo netušil, jak to vidí, zvlášť
takhle zespoda, ale smysly mu prozradily místo, kde už je ma
teriál zrezivělý
„Jasně, že mám další triky, sakra!“ Leo zvedl dálkové ovlá
dání. „Udělejte ještě krok a zničím vás ohněm!“
Kyklopka se rozchechtala. „Ale? Kyklopům oheň neublíží,
ty idiote. Ale jestli si chceš hrát s ohněm, tak to ti pomůžu!"
Nabrala holýma rukam a uhlíky, rozžhavené do ruda, a ho
dila je po něm. Přistály mu u nohou.
„Netrefila jste,“ vydechl nevěřícně. Kyklopka se zašklebila
a popadla barel, který ležel vedle auta. Leo měl sotva čas přečíst
písmena na boku - PETROLEJ - , než jím Kyklopka mrštila.
Rozbil se na zemi před ním a všechno postříkal hořlavinou.
Uhlíky zazářily. Leo zavřel oči a Piper vyjekla: „N e!“
Kolem něj propukla ohnivá bouře. Když Leo zas otevřel
oči, koupal se v plamenech, vyrážejících aspoň šest metrů do
vzduchu.
Kyklopka skřehotala nadšením, ale Leo nebyl dobré palivo.
Petrolej vyhořel a oheň skomíral v několika planoucích ka
lužích u jeho nohou.
Piper vydechla. „Leo?“
Kyklopka vypadala užasle. „Ty žiješ?“ Pak udělala ten po
třebný krok dopředu, což ji dostalo přesně tam, kde ji chtěl Leo
mít. „C o jsi zač?“
„Syn Héfaista," odpověděl Leo. „A varoval jsem vás, že vás
ohněm zničím.“
Ukázal do vzduchu a povolal všechnu svou vůli. Nikdy ne
zkoušel udělat nic tak soustředěného a intenzivního - ale vy
střelil proud doběla rozžhavených plamenů na řetěz, na němž
nad hlavou Kyklopky visel motor - namířil na článek, který
působil slaběji než ostatní.
Plameny pohasly. Nestalo se nic. Kyklopka se rozesmála.
„Hezký pokus, synu Héfaista. Už je to spousta staletí, kdy jsem
naposled viděla ohňonoše. Bude z tebe pikantní předkrm!"
Řetěz praskl - ten jediný článek se rozehřál a nevydržel žár -
a blok motoru se nehlučně vydal na vražednou cestu dolů.
„Neřekl bych,“ poznamenal Leo.
Kyklopka neměla čas ani vzhlédnout.
Prásk! A bylo po Kyklopce - zbyla po ní jenom hromádka
prachu pod pětitunovým blokem motoru.
„N a motory odolnost nemáte, co?“ vyjekl Leo. „Jupííí!“
Pak klesl na kolena, v hlavě mu hučelo. Až za pár minut mu
došlo, že na něj Piper volá.
„Leo! Jsi v pořádku? Můžeš se hýbat?“
Vrávoravě se zvedl. Nikdy předtím se nepokusil vyvolat tak
intenzivní žár a úplně ho to vyčerpalo.
Trvalo mu dlouho, než sundal Piper z řetězů. Společně pak
spustili Jasona, který byl pořád v bezvědomí. Piper se podařilo
vpravit mu do pusy pár kapek nektaru a on zasténal. Podlitina
na hlavě se mu začala zmenšovat. Trochu se mu vrátila barva.
„Jo, má pěkně tvrdou palici," přikývl Leo. „Myslím, že to
přežije."
„D íky bohu," oddechla si Piper. Pak si Lea změřila s něčím
jako s posvátnou úctou. „Jak jsi - ten oheň - tos vždycky...?"
Leo sklopil oči. „Vždycky," potvrdil. „Jsem strašlivě nebez
pečný. Promiň, měl jsem vám to říct dřív, ale —"
„Promiň?" Piper ho dloubla do ruky. Když vzhlédl, šklebila
se na něj. „To bylo úžasné, Valdezi! Zachránil jsi nám život.
Za co se omlouváš?"
Leo zamrkal. Začal se usmívat, ale pocit úlevy zmizel, jak
mile si všiml něčeho na zemi u nohou Piper.
Žlutý prach — pozůstatky jednoho Kyklopa, možná Kruta -
se pohybovaly po zemi, jako by je neviditelný vítr posouval
zpátky dohromady.
„Tvoří se znova," vyjekl Leo. „Koukej."
Piper odskočila od prachu. „To není možné. Annabeth mi
říkala, že se nestvůry rozpadnou, když je někdo zabije. Vrátí se
do Tartaru a dlouho se nemůžou vrátit."
„N o, tomu prachu to asi nikdo neřekl “ Leo se díval, jak se
vrší na hromádku, pom alu se roztahuje a tvoří postavu s ru
kama a nohama.
„Ach, bože." Piper zbledla. „Boreás říkal něco o tom, že
země vydává hrůzy. ,Když už nestvůry nezůstávají v Tartaru
a duše nejsou dál poutány k Hádovi.1 Kolik máme času, co
myslíš?"
Leo pomyslel na tu tvář, která se vytvořila na zemi venku —
ta spící žena, to byla rozhodně hrůza ze země.
„Já nevím," vydechl. „Ale musíme odtud pryč."