27. Kapitola
4. 1. 2014
XXVII
PIPER
Piper by se nejradši rozběhla k výtahu.
A druhá nejlepší možnost: zaútočit na tu divnou princeznu
hned, protože Piper byla přesvědčená o tom, že se schyluje
k boji. To, jak té ženě prosvítala tvář, když uslyšela Jasonovo
jméno, nevěstilo nic dobrého. A teď se Její Výsost usmívala,
jako by se nic nestalo, a Jasona a Lea zřejmě ani nenapadlo, že
je něco špatně.
Princezna ukázala k pultu s kosmetikou: „Je libo začít třeba
s jedy?“
„Prima/* přikývl Jason.
„Lidi,“ vložila se do toho Piper, „přišli jsme sem pro bouřko
vé duchy a trenéra Hedgea. Pokud je tahle - princezna - vážně
naše přítelkyně —“
„Ach, já jsem víc než přítelkyně, má drahá," prohlásila Její
Výsost. „Jsem obchodnice." Diam anty jí zazářily a oči se za
leskly jako hadí - chladně a temně. „Nedělej si starosti. My se
tam dolů propracujeme, ne?"
Leo dychtivě přikývl. „Jasně! To zní dobře. Že jo, Piper?"
Piper se do něj snažila zabodnout pohledem: Ne, nezní!
„Jistěže je to dobré.“ Její Výsost položila ruce Leovi a Jaso
novi na ramena a vedla je ke kosmetice. „Pojďte, chlapci."
Piper neměla na vybranou, musela za nimi.
Nesnášela obchodní domy — hlavně proto, že ji v několika
z nich přistihli při krádeži. No, ne přímo přistihli, a ne přímo
při krádeži. Přemluvila prodavače, aby jí dali počítače, nové
boty, zlatý prstýnek, jednou dokonce sekačku na trávu, i když
netušila, proč ji vlastně chtěla. Ty věci si nikdy nenechala. Dě
lala to jenom proto, aby si jí táta všiml. Obyčejně pak umluvila
pošťáka ze sousedství, aby zboží doručil zpátky. Ale prodavači,
které ošidila, se nakonec vždycky vzpamatovali, zavolali policii
a ta Piper vystopovala.
Zkrátka, nebyla nadšená z toho, že je zas v obchodním do
mě - zvlášť když ho vedla bláznivá princezna, která zářila ve
tmě.
„A tady,“ oznámila princezna, „je ta nejlepší kolekce kouzel
ných směsí."
Pult přetékal bublajícími kádinkam i a kouřícími ampulka
mi na trojnožkách. Stojany byly obtíženy křišťálovými lahvič
kam i - některými ve tvaru labutí nebo medvídků. Tekutiny
uvnitř měly nejrůznější barvy od zářivě bílé až po strakatou.
A ty vůně - uf! Některé byly příjemné jako čerstvě upečené
koláče nebo růže, ale mísily se s pachy hořících pneumatik,
skunkových sekretů a skříněk na tělocvik.
Princezna ukázala na krvavě červenou am pulku - obyčej
nou zkumavku s korkovou zátkou. „Toto vyléčí každou nemoc."
„I rakovinu?" zeptal se Leo. „Lepru? Záděry?"
„Všechno, milý chlapče. A tato am pulka ukázala na ná
dobku ve tvaru labutě s modrou tekutinou - „tě velmi bolestivě
zabije."
„Úžasně," ocenil zboží Jason. Mluvil omámeně a ospale.
„Jasone," ozvala se Piper. „M áme úkol. Pamatuješ?" Snažila
se do těch slov vložit sílu, probrat ho z toho transu čaromluvou,
ale sam a slyšela, jak roztřeseně její hlas zní. Ta princezna ji
děsila, ničila její sebedůvěru přesně tak, jak se jí to stalo v Afro-
dítině srubu s Drew.
„Úkol," zam um lal Jason. „Jasně. Ale nejdřív nákup, ano?“
Princezna se na něj zářivě usmála. „Pak tu máme lektvary
na odolnost vůči ohni
„To už máme vychytaně," prohlásil Leo.
„Vážně?" Princezna si prohlédla Lea zblízka. „Nezdá se, že jsi
potřený mým značkovým opalovacím krémem... ale to nevadí.
Máme taky jedy, které způsobují slepotu, šílenství, spánek nebo —“
„Počkat." Piper pořád zírala na rudou ampulku. „D okáže
tohle vyléčit ztrátu paměti?"
Princezna přimhouřila oči. „Snad. Ano. Dost možná. Proč,
má drahá? Zapom něla jsi na něco důležitého?"
Piper se snažila udržet neutrální výraz, ale pokud ta am pul
ka může Jasonovi vrátit pam ěť...
Vážně to chci? uvažovala.N
Až Jason přijde na to, kým je, možná už nebude ani jejím
kamarádem. Héra mu ty vzpom ínky sebrala z nějakého důvo
du. Řekla mu, že to byla jediná cesta, jak přežít v Táboře polo
krevných. Co když Jason zjistí, že je jejich nepřítelem nebo tak
něco? Možná se zbaví amnézie a zjistí, že Piper nenávidí. Mož
ná má tam, odkud přišel, přítelkyni.
N a tom nezáleží, usoudila a trochu ji to překvapilo.
Jason vždycky vypadal tak sklíčeně, když se snažil na něco
vzpomenout. Piper ho v tomhle stavu viděla nerada. Chtěla mu
pomoct, protože ho měla ráda, i kdyby to znamenalo, že ho
ztratí. A možná, že se díky tomu tahle exkurze po obchodaku
Její Bláznivosti vyplatí.
„Kolik?" zeptala se.
Princezna upřela pohled do dálky. „No, počkat... Cena je
vždycky zapeklitá věc. M oc ráda lidem pom áhám . Opravdu
ano. A vždycky dodržím dohodu, ale lidé mě někdy chtějí pod
vést." Zalétla pohledem k Jasonovi. „Jednou jsem se například
setkala s mladíkem, který chtěl poklad z království mého otce.
Dohodli jsme se a já slíbila, že mu ho pomůžu ukrást."
„Vlastnímu otci?" Jason pořád vypadal napůl v transu, ale
ta představa ho zřejmě zaujala.
„N e, neboj se,“ pokračovala princezna. „Ž ádala jsem vyso
kou cenu. Ten mladík mě měl odvézt s sebou. Byl velmi hezký,
elegantní, silný..." Podívala se na Piper. „Ty, má drahá, jistě
chápeš, jak ženu může přitahovat takový hrdina a že mu chce
pomoci."
Piper se snažila ovládat, ale nejspíš se začervenala. Měla pří
šerný pocit, že jí princezna čte myšlenky.
Princeznin obchod jí navíc připadal nepříjemně povědomý.
Kousky starých mýtů, které četla s tátou, jí začaly zapadat do
hromady. Tahle žena ale přece nemohla být ta, na koho myslela.
„V každém případě,” pokračovala Její Výsost, „můj hrdina
musel splnit řadu nesplnitelných úkolů a nevychloubám se, když
říkám, že by to beze mě nedokázal. Zradila jsem vlastní rodinu,
abych mu pomohla získat, co chtěl. A přesto mě ošidil."
„Ošidil?“ Jason se zamračil, jak se snažil vzpomenout si
na něco důležitého.
„To je ale hrůza," vydechl Leo.
Její Výsost ho láskyplně poplácala po tváři. „Jsem si jistá, že
si nemusíš dělat starosti, Leo. Ty vypadáš upřímně. Ty bys
vždycky zaplatil správnou cenu, viď?“
Leo přikývl. „C o jsme to kupovali? Vezmu si to dvakrát."
Piper zasáhla: „Takže ta am pulka, Vaše Výsosti - kolik?"
Princezna si změřila šaty, tvář, postoj Piper, jako by přidělo
vala cenovku lehce použité polokrevné.
„Dala bys za to cokoliv, má drahá?" zeptala se princezna.
„Cítím, že ano."
Ta slova Piper zaplavila jako mohutná příbojová vlna. Síla
toho návrhu ji málem zvedla do vzduchu. Chtěla zaplatit ja
koukoli cenu. Chtěla říct ano.
Pak se jí zkroutil žaludek. Piper si uvědomila, že na ni prin
cezna použila čaromluvu. Něco takového už poznala, když
Drew mluvila u táborového ohně, ale tohle bylo tisíckrát silněj
ší. Není divu, že její hlas přátele omám il. Takové to tedy je,
když to udělá sama? Zastyděla se.
Sebrala všechnu sílu vůle. „N e, nezaplatila bych cokoliv. Ale
rozumnou cenu možná. A pak musíme odejít. Je to tak, kluci?"
Chvilku se zdálo, že její slovia zabrala. Oba se zatvářili po
pleteně.
„Odejít?" zeptal se Jason.
„M yslíš... po nakupování?" zam umlal Leo.
Piper by se na ně nejraději rozkřikla, ale princezna nakloni
la hlavu a uznale si Piper změřila.
„Působivé," pronesla. „N e mnoho lidí odolá mým návrhům.
Jsi dítě Afrodíty, má drahá? Ach, ano - měla jsem to poznat.
Nevadí. Snad bychom se tu měli ještě porozhlédnout, než se
rozhodnete, co koupit, ne?“
„Ale ta am pulka —“
„Tak, chlapci." Obrátila se na Jasona a Lea. Hlas měla mno
hem mocnější než Piper, tak sebevědomý, že proti němu Piper
neměla šanci. „Chcete vidět víc?“
„Jistě," nadchl se Jason.
„D obře," přisvědčil Leo.
„Výtečně," pousm ála se princezna. „Budete potřebovat veš
kerou možnou pomoc, máte-li se dostat do oblasti zálivu."
Piper zajela ruka k dýce. Myslela na svůj sen na vrcholku
hory - na scénu, kterou jí ukázal Enkelados, na místo, které
znala. Tam má za dva dny zradit své kamarády.
„D o zálivu?" zeptala se Piper. „Proč tam?"
Princezna se usmála. „N o, tam přece zemřou, ne?"
Pak odvedla Jasona a Lea k eskalátorům, pořád celé nadše
né z nakupování.