32. Kapitola
4. 1. 2014
Všichni tři museli spojit síly, aby satyra zadrželi.
„Nechte toho, trenére!" houkl Jason. „Dejte to dolů.“
Do pokoje vběhl mladší muž. Jason uhodl, že to musí být
Lit, syn toho v županu. Vězel v kalhotách od pyžam a a tílku
s nápisem NEBRASK A - STÁT LOUPAČŮ KUKUŘIC E a držel meč,
který vypadal, že dokáže vyloupat i jiné věci. Svalnaté paže měl
plné jizev a tvář, lemovaná kudrnatými tm avými vlasy, by
vypadala hezky, kdyby nebyla taky poškrábaná.
Lit se okam žitě zaměřil na Jasona, jako by to byla nejhorší
hrozba, vydal se k němu a máchal mečem nad hlavou.
„Z adržte!“ vystoupila Piper a snažila se mluvit co nejklidně
ji. „Tohle je nedorozumění! Nic se neděje.“
Lit se zarazil na místě, ale pořád se tvářil ostražitě.
Moc nepomáhalo, že Hedge ječel: „Já je dostanu! Určitě!
Nebojte se!“
„Trenére,“ zaprosil Jason, „m ožná jsou hodní. Kromě toho
jsme jim vlezli do domu.“
„D ěkuji!" prohlásil ten starý chlapík v županu. „A teď řek
něte, kdo jste a proč jste tady?"
„Odložme všichni zbraně," navrhla Piper. „Trenére, vy první."
Hedge zaťal zuby. „Aspoň jednu pecku?"
„N e," zavrtěla hlavou Piper.
„A co kompromis? Já je nejdřív zabiju, a když se ukáže, že
byli hodní, omluvím se."
„N e!" stála na svém Piper.
„Tak nic." Trenér Hedge sklonil palici.
Piper věnovala Litovi úsměv: Za tohle se vám omlouvám.
I s těmi rozcuchanými vlasy a dva dny nošeným oblečením vy
padala velmi roztomile a Jason se přistihl, jak trochu žárlí, že se
na Lita tak pěkně usmála.
Lit zafuněl a schoval meč. „M luvíš dobře, holka - naštěstí
pro tvé přátele, jinak bych je propíchl."
„To jsem fakt rád," oddechl si Leo. „N erad se nechávám
propíchnout před obědem."
Muž v županu si povzdechl a nakopl čajový servis, který
rozbil trenér Hedge. „No, když už jste tady, tak se prosím po
saďte."
Lit se zamračil. „Vaše Veličenstvo —“
„N e, ne, to nic, Lite," přerušil ho otec. „Nová země, nové
zvyky. Mohou se posadit v mé přítomnosti. Nemá smysl držet
se formalit." Pokusil se usmát, i když to vypadalo trochu nuce
né. „Vítejte v mém skrom ném domově. Jsem král Midas."
„M idas? To nejde," vyhrkl trenér Hedge. „Ten přece umřel."
Seděli ted na pohovkách a král se usadil na trůn. V županu
to nebylo jen tak a Jason se skoro bál, že na to zapomene a na
táhne si zkřížené nohy. Doufal, že má pod županem aspoň
zlaté trenýrky.
Lit se postavil za trůn s oběm a rukam a na meči, hleděl
na Piper a zatínal vypracované ruce, jenom aby je znervózňo
val. Jason uvažoval, jestli on sám vypadá taky tak svalnatě,
když drží meč. Bohužel o tom pochyboval.
Piper se nahnula dopředu. „Náš přítel satyr chtěl říct, Vaše
Veličenstvo, že jste druhý smrtelník, kterého jsme potkali a měl
už být - pardon - mrtvý. Král Midas žil před tisícovkami let.“
„Zajímavé “ Král vyhlédl z oken na jasně modrou oblohu
a zimní slunce. Střed Omahy v dálce vypadal jako hromada
dětských kostek - až moc čistě a nepatrně na běžné město.
„Víte,“ zamyslel se král, „myslím, že jsem vážně byl chvilku
mrtvý. To je divné. Připadá mi to jako sen, tobě ne, Lite?“
„Velmi dlouhý sen, Vaše Veličenstvo”
„A přesto jsme teď tady. Baví mě to. Jsem radši živý.“
„Ale jak je to možné?" zeptala se Piper. „N emáte náho
dou... patronku?11
M idas zaváhal, ale pak se mu šibalsky zablesklo v očích.
„Záleží na tom, moje milá?“
„Můžem je přece jen zabít,“ hlásil se Hedge.
„Trenére, tohle nám nepomůže," odbyl ho Jason. „C o kdybyste
šel na hlídku?"
Leo si odkašlal. „Je to bezpečné? Je to tam sam á past."
„To ano," přikývl král. „Za to se omlouvám. Ale jsou to pa
rádní vynálezy, ne? Úžasné, co se dá pořídit za zlato. V téhle
zemi máte tak úžasné hračičky!"
Vylovil z kapsy pláště dálkové ovládání a zmáčkl pár tlačí
tek - kód alarm u, usoudil Jason.
„ T a k u s m á l se M idas. „Teď můžete klidně ven.“
Trenér Hedge zafuněl. „Fajn. Ale když mě budete potře
bovat. .
Významně na Jasona zamrkal. Pak ukázal na sebe, na jejich
hostitele a přejel si prstem pod krkem. Nenápadnější už být
nemohl.
„Jo, díky,“ přikývl Jason.
Když satyr zmizel, nasadila Piper další diplomatický úsměv.
„Takže... vy nevíte, jak jste se sem dostal?“
„No, ano. Tak nějak,“ připustil král. Zam račil se na Lita.
„A proč jsme si vlastně vybrali Omahu? Vím, že kvůli počasí
to nebylo.“
„O rákulu m napověděl mu Lit.
„Ano! Řekli mi, že tady v Omaze je Orákulum.“ Král po
krčil rameny. „Asi jsem špatně slyšel. Ale tohle je pěkný dům,
ne? Lit - mimochodem, je to zkratka pro Lityerses - strašné
jméno, ale jeho mám a si nedala říct - tady má spoustu volného
prostoru na cvičení s mečem. Má slušnou reputaci. Za starých
časů mu říkali Rozparovač.“
„Ach.“ Piper se to snažila říct nadšeně. „Jak milé.“
Litův úsměv byl spíš krutý škleb. Jason si byl už na sto pro
cent jistý, že ho nemá rád, a začínal litovat, že poslal Hedge
ven.
„Takže,“ začal Jason. „Všechno to zlato —“
Králi se rozsvítily oči. „Přišli jste sem kvůli zlatu, chlapče?
Prosím, vezměte si brožurku!"
Jason se podíval na svazečky na konferenčním stolku. Stá
lo na nich: ZLATO, investice na věky. „H m , vy prodáváte
zlato?“
„N e, ne,“ bránil se král. „Já ho vyrábím. V nejistých dobách
jako tato je zlato nejmoudřejší investice, nemyslíte? Vlády se
hroutí. Mrtví ožívají. Giganti napadají Olymp. Ale zlato si drží
svou hodnotu!”
Leo se zamračil. „Tu reklamu jsem už viděl.“
„Ale ne, nenechte se ošidit lacinými náhražkam i!" zaprskal
král. „Ujišťuji vás, že vážnému zájemci udělám slušnou cenu.
Dokážu bleskurychle vyrobit široký sortiment zlatých před-
mětů.“
„A le ...“ Piper popleteně zavrtěla hlavou. „Vaše Veličenstvo,
vy jste se přece svého zlatého doteku vzdal, ne?“
Král se zatvářil překvapeně. „Vzdal jsem se ho?“
„Ano,“ přikývla Piper. „D ostal jste ten dar od nějakého boha
„Dionýsa,“ přisvědčil král. „Zachránil jsem jeho satyra
a bůh mi nabídl jedno přání. Vybral jsem si, že na co sáhnu, to
se promění ve zlato.“
„Ale nešťastnou náhodou jste proměnil na zlato vlastní dce
ru," vzpomněla si Piper. „A došlo vám, jak jste byl lačný. Litoval
jste toho.“
„Litoval!” Král M idas se nevěřícně podíval na Lita. „Vidíš
to, synu? Jsi pryč pár tisíc let a ta historka se úplně překroutí.
M á drahá, říká se někde v těch bájích, že jsem o ten dotek váž
ně přiselV‘
„No, asi ne. Jen jste prý zjistil, že se to dá napravit tekoucí
vodou, a přivedl jste dceru zase k životu."
„To je všechno pravda. Ještě pořád musím někdy ledacos
napravovat. V domě tekoucí vodu nemám, protože nechci ne
šťastné náhody,“ ukázal na své sochy. „Ale pro všechny případy
jsme si vybrali dům u řeky. Občas se přece jen zapomenu a po
plácám Lita po zádech —“
Lit o pár kroků couvl. „N esnáším to.“
„Za to jsem se ti omluvil, synku. Každopádně, zlato je skvě
lá věc. Proč bych se ho měl vzdávat?"
„N o .. Piper teď vypadala vážně bezradná. „Nebyl to smysl
té báje? Abyste dostal lekci?“
Midas se zasmál. „M á drahá, můžu se na chvilku podívat
na tvůj batoh? Hoď mi ho.“
Piper zaváhala, ale nechtělo se jí krále urazit. Vysypala
z pytle všechny věci a hodila ho Midasovi. Jakmile ho chytil,
proměnil se batoh na zlato, jako mráz prostupovalo látkou. Po
řád vypadal ohebný a měkký, ale nepochybně byl ze zlata. Král
jí ho hodil zpátky.
„Jak vidíš, pořád to dokážu,11 usmál se Midas samolibě.
„A ten batoh je teď navíc kouzelný. Zkus to - dej do něj tamhle
ty bouřkové duchy.“
„Vážně?“ Lea to najednou začalo zajímat. Vzal od Piper ba
toh a odnesl ho ke kleci. Jakmile batoh otevřel, vichry se po
hnuly a nespokojeně zahučely. Mříže klece se otřásly. Dveře
vězení se rozletěly a vichry to vtáhlo přímo do batohu. Leo ho
zavřel na zip a zašklebil se. „Tohle je teda hustý, to musím
uznat.“
„Vidíte?” rozzářil se Midas. „M ůj zlatý dotek že je prokletP.
Ale jděte. Žádnou lekci jsem nedostal a život není báj, děvče.
Upřímně, má dcera Zoe je mnohem příjemnější jako zlatá
socha.“
„Co ta toho nažvanila,“ doplnil otce Lit.
„Přesně tak! A tak jsem ji proměnil zase na zlato.“ Midas
ukázal do rohu, kde stála zlatá socha dívky s šokovaným v v
rázem, jak by chtěla říct: No, tati!
„To je hrůza!“ vyhrkla Piper.
„Nesmysl. Té to nevadí. Kromě toho, kdybych se byl poii
čil, dostal bych pak tohle?"
Midas si stáhl dlouhou spací čepičku a Jason nevěděl, jcvsili
se má smát, nebo se ovládnout. Midasovi trčely z bílých vlasti
dlouhé huňaté šedé uši — jako králíkovi Bunnymu, ale králu I
uši to nebyly. Byly to oslí uši.
„Páni,“ podivil se Leo. „To jsem zrovna vidět nemusel."
„Hrozné, co?“ povzdechl si M idas. „Pár let po tom incidcn
tu se zlatým dotekem jsem dělal porotce v jedné hudební sou
těži mezi Apollónem a Panem a prohlásil jsem vítězem Pana.
Apollón se urazil, nechal se slyšet, že musím mít uši osla,
a voila\ To jsem měl za svou spravedlnost. Snažil jsem se je /a
tajit. Věděl to jenom můj holič, ale nemohl si pomoct, vybrep
tal to.“ M idas ukázal na další zlatou sochu - plešatého nui/c
v tóze s nůžkami. „To je on. Teď už žádné tajemství nepm
zradí.“
Král se usmál. Najednou už Jasonovi nepřipadal jako ne
škodný stařík v županu. Oči se mu šťastně leskly - pohledem
šílence, který to o sobě ví, smířil se s tím a užívá si to. „Ano,
zlato má spoustu použití. Řekl bych, že právě díky tomu jsem
se dostal zpátky, co, Lite? Abych podpořil naši patronku."
Lit přikývl. „A taky díky mé šermířské pravačce."
Jason se podíval na kamarády. V místnosti jako by se najed
nou prudce ochladilo.
„Takže vy máte patronku," nadnesl Jason. „Pracujete pro
Giganty."
Ki.il Midas máchl přezíravě rukou. „No, osobně jsou mi ti
"lni nkradení, samozřejmě. Ale i nadpřirozená arm áda potře-
I iii|c I njancovat. Vážně své patronce dlužím hodně. Snažil jsem
i ni vysvětlit té skupině, která sem přišla naposled, ale nebyla
mni přátelská. Vůbec nechtěla spolupracovat."
I.ison si vjel rukou do kapsy a nahm atal zlatou minci. „Po-
1 iliií skupina?"
I ,ovkyně,“ zavrčel Lit. „Ty zatracené holky od Artemis."
I.isonovi přejela po zádech elektrická jiskra - doslova. Ucítil
p.ilcninu, jako by zrovna roztavil nějakou pružinu v pohovce.
|i ho sestra byla tady.
„Kdy?“ chtěl vědět. „Co se stalo?"
I n pokrčil rameny. „Před pěti dny? Bohužel jsem se nedo-
m >11 k tomu, abych je zabil. Hledaly ďábelské vlky nebo co. Prý
'■ slalují stopu, mířily na západ. Pátraly po nějakém ztrace
ni ni polobohovi - nepamatuju si to přesně."
Po Percym Jacksonovi, pomyslel si Jason. Annabeth se zmí
ní l.i, žc po něm Lovkyně pátrají. A v Jasonově snu o vypáleném
■ !■ mít* mezi sekvojemi slyšel výt nepřátelské vlky. Héra řekla, že
i "ii u> hlídači. Muselo to s nimi mít něco společného.
Midas se poškrábal na oslích uších. „M oc nepříjemné mla-
■ I' dámy, tyhle Lovkyně," vzpomínal. „Rozhodně se odmítly
m i liat proměnit ve zlato. Instaloval jsem venku pořádný bez-
I >i i fiostuí systém, aby se už takové věci neopakovaly, víte. Ne
ní, im čas na nikoho kromě vážných zákazníků."
I.ison se opatrně zvedl a podíval se na přátele. Pochopili.
„N o,“ prohodila Piper a vystřihla úsměv. „Byla to moc
niil.i návštěva. Vítejte zpátky do života. A díky za ten zlatý batoh
„Ale ne, nemůžete odejít!“ namítl Midas. „Já vím, že nejste
vážní zákazníci, ale to nevadí! Potřebuju oživit sbírku.“
Lit se krůtě usmíval. Král se zvedl a Leo s Piper od něj couvli.
„Nebojte se,“ uklidňoval je král. „Nemusíte se nutně promě
nit ve zlato. Dávám všem svým hostům šanci - připojit se k mé
sbírce, nebo zemřít rukou Lityersese. Je to příjemné tak i tak.“
Piper se pokusila nasadit čaromluvu. „Vaše Veličenstvo, ne
můžete —“
Midas vyrazil rychleji, než by se od starého chlapíka dalo
čekat, a chňapl ji za zápěstí.
„Ne!“ vyjekl Jason.
Ale Piper se už tělem šířil zlatý mráz a v okamžiku se pro
měnila na lesklou sochu. Leo se pokusil přivolat oheň, ale za
pomněl, že jeho síla nefunguje. Midas mu sáhl na ruku a Leo
se proměnil na kov.
Jason se tak zhrozil, že se nedokázal ani pohnout. Jeho přá
telé - byli prostě vyřízení. A on tomu nedokázal zabránit.
Midas se omluvně usmál. „Obávám se, že zlato trumfne
o h e ň M á v l kolem sebe na všechny ty zlaté závěsy a nábytek.
„V tomto pokoji má síla tlum í všechny ostatní: oheň... a do
konce i čaromluvu. Takže mi už chybí jenom jedna trofej."
„H edgei!" zaječel Jason. „Potřebuju tady pomoct!”
Zrovna ted ale satyr nezaůtočil. Jason uvažoval, jestli ho
dostaly lasery, nebo se někam propadl.
Midas se zasmál. „Záchranná koza se nedostavila? Smutné.
Ale neboj se, chlapče. Vážně to nebolí. Lit ti to dosvědčí.11
Jason se upnul na jiný nápad. „Volím si boj. Řekl jste, že si
místo toho můžu vybrat boj s Litem.11
Midas se zatvářil trochu zklamaně, ale pokrčil rameny.
„Řekl jsem, že můžeš zemřít v boji s Litem. Ale jistě, když si
přeješ"
Král couvl a Lit zvedl meč.
„Tohle si užiju," liboval si Lit. „Jsem Rozparovač!"
„Tak pojď, Loupači kukuřice." Jason povolal svou zbraň.
Tentokrát se zjevila jako kopí a Jason byl za ten delší dosah
vděčný.
„Ale, zlatá zbraň!" podivil se Midas. „M oc pěkně."
Lit vyrazil. Byl jako blesk. Sekal a máchal mečem a Jason se
taktak vyhýbal ranám, ale mozek se pustil do práce - analyzo
val model, učil se Litův styl, což byl samý útok, žádná obrana.
Jason se bránil, uskakoval a blokoval rány. Lit vypadal pře
kvapeně, že soupeř ještě pořád žije.
„C o je to za styl?" zavrčel. „Nebojuješ jako Řek.“
„Výcvik legionáře," vysvětlil mu Jason, i když vlastně netu
šil, jak to ví. „Římský."
„Římský?" Lit znovu udeřil a Jason odrazil čepel. „C o je
římsk-ýY‘
„Novinka: zatímco jste byli mrtví, Řím porazil Řecko," in
formoval ho Jason. „Vytvořil největší říši všech dob."
„To není možně," divil se Lit. „N ikdy jsem o něm neslyšel."
Jason se obrátil na patě, praštil Lita do prsou násadou kopí,
až se svalil na M idasův trůn.
„N o, páni," ozval se Midas. „Lite?"
„N ic mi není," zavrčel Lit.
„M ěl byste mu pomoct vstát," navrhl Jason.
Lit vykřikl: „Otče, ne!“
Pozdě. Midas položil ruku synovi na rameno a na trůně na
jednou seděla zlatá socha a kabonila se jako čert.
„Proklatě!11 zakvílel M idas. „To byl špinavý trik, polobůžku.
Za to tě dostanu." Poplácal Lita po zlatém rameni. „Neboj se,
synku. Až si vyberu odměnu, vezmu tě dolů k řece.“
Midas vyrazil dopředu. Jason se vyhnul, ale staroch byl ta
ky rychlý. Jason mu kopl konferenční stolek pod nohy a srazil
ho na zem, ale Midas tam nezůstal dlouho.
Pak se Jason podíval na zlatou sochu Piper. Projela jím zlost.
Je syn Dia. Nemůže zklamat přátele.
Ucítil, jak se v něm něco stahuje, a tlak vzduchu klesl tak
rychle, až mu luplo v uších. I Midas to musel poznat, protože
se vyhrabal na nohy a chytil se za oslí uši.
„Au! Co to děláš?“ zlobil se. „Tady mám největší moc já!“
Zarachotil hrom. Nebe venku zčernalo.
„Znáte další výborné využití zlata?“ zeptal se Jason.
Midas povytáhl obočí. Tohle ho zajímalo. „A no?“
„Je to skvělý vodič elektřiny/1
Jason zvedl oštěp a strop explodoval. Střechou projel blesk,
jako by to byla vaječná skořápka, vjel do špičky Jasonova kopí
a vyrazil ze sebe oblouky energie, které rozmetaly pohovky
na kousky. Ze stropu padala omítka. Lustr zasténal, zhroutil se
ze řetězu a Midas zaječel, když ho přišpendlil k podlaze. Sklo
se okamžitě proměnilo na zlato.
Když ustal rachot, zaplavil pokoj ledový déšť. Midas sta
rořecky klel, úplně uvězněný pod lustrem. Déšť všechno pro
máčel a proměnil zlatý lustr zpátky na sklo. Piper a Leo taky
pomalu roztávali spolu s dalšími sochami v pokoji.
Pak se rozletěly přední dveře a dovnitř vtrhl trenér Hedge
s napřaženou palicí. Pusu měl od hlíny, sněhu a trávy.
„O co jsem přišel?“ ptal se.
„Kde jste byl?“ chtěl vědět Jason. Hlava se mu točila po tom
vyvolání blesku a měl co dělat, aby neomdlel. „Volal jsem vás
na pomoc."
Hedge si říhl. „D ával jsem si svačinku. Pardon. Koho mám
zabít?"
„Teď už nikoho!" odsekl Jason. „Jenom odveďte Lea. Já vez
mu Piper."
„Nenechávejte mě tu takhle!" kvílel Midas.
Všude kolem ožívaly sochy jeho obětí - dcera, holič a spous
ta vzteklých postav s meči.
Jason popadl zlatý batoh Piper a svoje věci. Pak přehodil
koberec přes zlatou sochu Lita na trůně. Snad to pomůže, aby
se Rozparovač neproměnil zase na člověka - aspoň ne dřív než
Midasovy oběti.
„Vypadneme odsud," pobídl Jason satyra. „Myslím, že ti li
di budou chtít dát s Midasem řeč."