33. Kapitola
4. 1. 2014
PIPER
Piper se probrala, bylo jí zima a třásla se.
Zclál se jí příšerný sen o staříkovi s oslíma ušima, jak ji honí
a řve: Mas ji\
„Ach, bože.“ Zuby jí drkotaly. „Proměnil mě ve zlato!“
„Už jsi v pořádku/1 Jason se k ní sklonil a obalil ji teplou de
kou, ale pořád si připadala promrzlá jako Boreásovo podkroví.
Zam rkala, snažila se zjistit, kde jsou. Vedle ní plál oheň
a do vzduchu stoupal štiplavý kouř. Světlo ohně poblikávalo
na skalních stěnách. Byli v nějaké mělké jeskyni, ale moc je
nechránila. Venku skučel vítr a padal sníh. Mohl být den i noc.
Z té sněhové vánice byla taková tma, že se to nedalo poznat.
„L-L-Leo?“ vykoktala Piper.
„Přítomen a odzlatěn/' I Leo seděl zabalený v dekách. Ne
vypadal zvlášť dobře, ale lip, než se cítila Piper. „Taky ze mě
udělal zlatíčko," hlásil, „ale vzpamatoval jsem se dřív. Bůhví
proč. Museli jsme tě namočit do řeky, aby ses z toho úplně do
stala. Snažili jsme se tě usušit, a le ... Je fakt, fakt zima.“
„Jsi podchlazená,“ vysvětloval Jason. „D ali jsme ti nektaru,
kolik jsme si troufli. Trenér Hedge udělal nějaké přírodní
kouzlo
„Sportovní medicína.” Zjevila se nad ní trenérova nehezká
tvář. „Tak trošku můj koníček. Možná ti bude pár dní smrdět
z pusy po houbách a proteinech, ale to přejde. Asi neumřeš.
Asi.“
„Díky,“ hlesla Piper slabě. „Jak jste porazili Midase?"
Jason jí to vypověděl a většinu z toho svedl na štěstí.
Trenér zafuněl. „Chlapeček je skromný. Mělas ho vidět. Hi-
jé! Sek! Prásk bleskem!"
„Trenére, ani jste to neviděl," odbyl ho Jason. „Byl jste ven
ku na pastvě."
Ale satyr se teprve rozehříval. „A pak jsem tam vrazil s pa
licí a bylo to naše. A já mu říkám: ,Hochu, jsem na tebe pyšný!
Kdybys trochu zam akal na hořejšku —“
„Trenére?" zarazil ho Jason.
„C o?"
„D ržte zobák, prosím."
„Jasně." Hedge se posadil k ohni a pustil se do žvýkání pa
lice.
Jason položil ruku Piper na čelo a zkontroloval jí teplotu.
„Leo, mohl bys přiložit?"
„Už se na tom pracuje." Leo vyvolal plamennou kouli o ve
likosti baseballového míče a hodil ji do ohně.
„To vypadám tak zle?" roztřásla se Piper.
„Kdepak," chlácholil ji Jason.
„Lhát neumíš. Kde to jsme?"
„Na hoře Pikes Peak,“ oznámil Jason. „V Coloradu."
„Ale to je kolik - takových pět set mil z Omahy?"
„Asi tak “ potvrdil Jason. „Zapřáhl jsem ty bouřkové duchy,
aby nás sem zanesly. Nelíbilo se jim to - trochu se splašili, sko
ro s námi narazili do svahu hory, než jsem je dostal zpátky
do batohu. Podruhé už to zkoušet nebudu.“
„Proč jsme tady?“
Leo si odfrkl. „To by mě taky zajímalo."
Jason zíral do bouřky, jako by v ní něco hledal. „Pamatujete
na tu stopu větru, co jsme sledovali včera? Pořád tam byla, ale
už hodně vybledla. Stopoval jsem ji, až se mi ztratila. A pak -
fakt nevím. Prostě mi připadalo, že tohle je správné místo
na zastávku."
„Jasně, že je.“ Trenér Hedge vyplivl pár třísek z palice. „Aio-
lův plovoucí palác by měl viset nad námi, přímo nad vrcholem.
Je to jeho oblíbené kotviště."
„Možná to bylo ono.“ Jason se zamračil. „Já nevím. A ještě
něco...“
„Lovkyně mířily na západ," vzpomněla si Piper. „Myslíš, že
jsou někde tady?"
Jason si promnul předloktí, jako by ho svědil cejch. „Nedo
vedu si představit, jak by teď někdo přežil v horách. Je tam
strašná bouřka. Je už večer před slunovratem, ale museli jsme
se před tou bouří schovat. Museli jsme ti dát čas, ať si odpo
čineš, než se pohneme dál
Nemusel ji přesvědčovat. Vítr, který kvílel před jeskyní, ji
děsil a nebyla schopna zastavit to chvění.
„M usíme tě zahřát." Jason se posadil vedle ní a trochu ne
šikovně rozpřáhl ruce. „H m, nevadilo by ti..."
„Ani ne." Snažila se, aby to znělo nenuceně.
Vzal ji do náruče a držel ji. Posunuli se blíž k ohni. Trenér
Hedge žvýkal palici a plival třísky do ohně.
Leo vytáhl z opasku kuchyňské potřeby a začal na železné
pánvi smažit hamburgery. „Tak, lidi, když už jste se tu sešli
u ohníčku na pohádku... chtěl jsem vám něco říct. Po cestě
do Omahy jsem měl takový sen. Nebylo tomu moc rozumět
kvůli rušení a taky tomu Kolu štěstí
„Kolu štěstíV‘ Piper si myslela, že si Leo dělá legraci, ale když
zvedl oči od hamburgerů, tvářil se smrtelně vážně.
„H lavní je,“ prohlásil, „že se mnou mluvil můj táta Hé-
faistos.“
Vylíčil jim svůj sen. Ve světle ohně a za skučícího větru byla
ta historka ještě strašidelnější. Piper přímo slyšela praskání sta
tické elektřiny a hlas boha, varujícího před Giganty, syny Tar
taru, a před tím, že Leo přijde po cestě o kamarády.
Snažila se soustředit na něco dobrého: na Jasonovu náruč,
na to, jak se jí tělem pomalu rozlévá teplo, ale stejně se bála. „Já
to nechápu. Pokud mají polobohové a bohové společně zabít
Giganty, proč teda bohové mlčí? Jestli nás potřebují —“
„H aha,“ ozval se trenér Hedge. „Bohové nesnášejí, že potře
bují lidi. Rádi by viděli, kdyby to bylo naopak. Všecko se to
bude muset ještě pořádně zhoršit, než Zeus přizná, že udělal
chybu, když zavřel 01ymp.“
„Trenére,“ podivila se Piper, „to byl skoro inteligentní po-
střeh.“
Hedge zafuněl. „Co? Já jsem inteligentní! Ani mě nepřekva
puje, že jste vy, holoubci, ještě neslyšeli o válce s Giganty. Boho
vé o tom neradi mluví. Nevypadá to dobře, když musí přiznat,
že potřebují smrtelníky, aby porazili nepřítele. To je trapas.“
„A to není všechno," přidal se Jason. „Když se mi zdálo
o Héře v kleci, říkala, že Zeus se chová neobyčejně pomateně.
A Héra taky — tvrdila, že šla tam do těch ruin, protože jí to
řekl hlas v hlavě. Co když někdo bohy ovlivňuje jako Médeia
•«»
nasr
Piper se zachvěla. Myslela na něco podobného - že nějaká
neviditelná síla tahá za nitky, pom áhá Gigantům. Ta síla mož
ná informovala Enkelada o jejich pohybu, a dokonce shodila
draka z oblohy nad Detroitem. Možná ta Leova spící hliněná
žena, nebo nějaký jiný její služebník...
Leo dal na pánev housky. „Jo, Héfaistos taky něco říkal,
jako že je Zeus šílenější než jindy. Ale mě spíš trápí to, co neřekl.
Párkrát začal o polobozích a že má spoustu dětí a tak. Já ne
vím. Dělal, jako by nešlo dát dohromady největší polobohy -
jako že se Héra snažila, ale že udělala hloupost. A je v tom něco
tajného, co Héfaistos nesmí prozradit.11
Jason se pohnul. Piper mu v rukách cítila napětí.
„Cheirón se v táboře choval taky tak,“ uvažoval. „Z mínil se
o nějaké posvátné přísaze, že se nesmí mluvit - o něčem. Tre
nére, vy o tom něco víte?"
„Kdepak. Já jsem jenom satyr. Tyhle pikanterie nám nesvě
řují. Zvlášť ne starému —“ zarazil se.
„Starému chlapíkovi, jako jste vy?“ zeptala se Piper. „Ale
nejste vlastně tak starý, ne?“
„Sto šest let,“ odvětil trenér.
Leo hekl. „Cože?“
„Ať ti nechytnou kalhoty, Valdezi. To je na lidské roky je
nom třiapadesát. Ale stejně, mám pár nepřátel v Radě kopyt-
natých starších. Dělám ochránce už dlouho. Ovšem oni začali
ividit, že jsem nepředvídatelný. Agresivní. Umíte si to před
stavit?"
„Páni.“ Piper se snažila nedívat se na kluky. „To se ani ne
chce věřit."
Trenér se zakabonil. „Jo, a pak konečně začala ta parádní
válka s Titány, a co myslíte, poslali mě do přední linie? Tudle!
Uklidili mě, co to nejdál šlo - na kanadské hranice, věřili bys
te tomu? A pak po válce šup se mnou do zapadákova, do školy
Wilderness. Pche! Jako bych byl moc starý a nemohl pomoct,
jenom proto, že rád hraju v útoku. Tam v Radě je to samý kyt-
koškubač - jenom žvaní o přírodě."
„Já myslela, že satyrové přírodu milují," zkusila to Piper.
„D o prčic, já ji mám taky rád," utrhl se na ni Hedge. „Pří
roda, to je, když větší zabije a sežere menšího! A když jste - ví
te - pomenší satyr jako já, natrénujete formu, nosíte pořádný
klacek a po nikom nic nechcete! To je příroda." Hedge si roz
horleně odfrkl. „Kytkoškubači. Každopádně, doufám, že tam
máš něco vegetariánského, Valdezi. M aso nežeru."
„Jasně, trenére. A nejezte tu palici. M ám tady karbanátky
z tofu. Piper je taky vegetariánka. Za chvilku je tam přiho
dím."
Ve vzduchu se vznášela vůně opečených hamburgerů. Piper
obyčejně nesnášela pach připravovaného masa, ale ted jí v břiše
kručelo, jako by se chtělo vzbouřit.
To je konec, pomyslela si. Mysli na brokolici. Mrkev. Č oč
ku. Cuketu.
Její žaludek nebyla jediná věc, která se bouřila. Jak tak Piper
ležela u ohně a Jason ji objímal, připadalo jí, že se jí svědomí
jako žhavá kulka propaluje přímo k srdci. Provinilost, kterou
v sobě zadržovala už týden, od té doby, kdy jí obr Enkelados
poslal první sen, ji skoro zabíjela.
Kam arádi jí chtěli pomoci. Jason dokonce řekl, že by šel
do léčky, aby zachránil jejího tátu. A Piper jim to zatajila.
Tátu nejspíš odsoudila už tehdy, když zaútočila na Médeiu.
Spolkla vzlyknutí. Možná, že tam v Chicagu udělala dob
rou věc, když zachránila kluky, ale tím jenom oddálila svůj
problém. Nikdy by nedokázala zradit kamarády, ale nějaký
drobounký zoufalý hlásek se ptal: Co kdybych to udělala?
Zkusila si představit, co by řekl táta. Poslouchej, tati, kdybys
byl někdy v řetězech u kanibalskěho obra a já musela zradit dva
kamarády, abych tě zachránila, co mám udělat?
Zajímavé, něco takového ji nikdy nenapadlo, když hrávali
na tři otázky. Táta by to samozřejmě nebral vážně. Nejspíš by
spustil nějakou starou historku dědy Torna — něco se zářícími
ježky a mluvícími ptáky - a pak se tomu vysmál, že je to hlou
pá rada.
Piper litovala, že si na dědu nepamatovala lip. Občas se jí
zdávalo o tom dom ku se dvěma pokoji v Oklahomě. Uvažova
la, jaké by to bylo vyrůstat tam.
Táta si myslel, že praštěné. Celý život odtam tud utíkal, dr
žel si odstup od rezervace, hrál všechny role kromě indiánů.
Věčně Piper opakoval, jaké má štěstí, že vyrůstá v bohatství
a za pozorné péče v pěkném domě v Kalifornii.
Naučila se považovat svůj původ za trochu trapnou věc - asi
jako tátovy staré fotky z osmdesátých let, kdy měl dlouhé roze
vláté vlasy a šílené oblečení. Věřila bys, že jsem někdy vypadal
takhle? říkával. Cerokézský původ pro něj byl totéž - něco
směšného a trochu trapného.
Ale copak byli něco jiného? Táta si s tím zřejmě neuměl
poradit. Možná proto byl věčně tak nespokojený, střídal role.
Možná proto začala Piper krást věci, hledat něco, co jí táta
nemohl dát.
Leo dal na pánev karbanátky z tofu. Vánice zuřila dál. Piper
myslela na jednu starou historku, kterou jí táta vyprávěl...
a která by jí mohla odpovědět na pár otázek.
Jednoho dne ve druhé třídě přišla dom ů uplakaná a chtěla vě
dět, proč ji táta pojmenoval Piper. Děti se jí posmívaly, protože
Piper Cherokee bylo lehké letadlo.
Táta se rozesmál, jako by ho to nikdy nenapadlo. „Ne, Piper.
To letadlo znám, ale po něm jsem tě nepojmenoval. To jméno
ti vybral děda. Když tě poprvé slyšel brečet, říkal, že máš silný
hlas, silnější než každý hráč na rákosovou píšťalu. To proto tě
pojmenoval Piper, pištec. Prý se naučíš ty nejtěžší indiánské
melodie, dokonce i hadí píseň."
„Hadí píseň?“
Táta jí pověděl legendu - jak jednoho dne jedna čerokézská
žena objevila nedaleko svých dětí hada a zabila ho kamenem.
Netušila, že je to král chřestýšů. Hadi se chystali na válku
s lidmi, ale manžel té ženy se pokusil sjednat mír. Slíbil, že
udělá všechno, aby se s hady vyrovnal. Hadi ho vzali za slovo.
Nařídili mu, aby poslal svou ženu ke studni. Tam ji hadi kous
nou a vezmou si výměnou její život. Tomu muži to zlomilo
srdce, ale udělal, co chtěli. Hadi ocenili, že toho tolik obětoval
a splnil slib. Naučili ho hadí píseň, aby ji předal všem Ceroké-
zům. Když od té doby nějaký potká hada a zazpívá tu píseň,
had pozná, že je to přítel, a nekousne ho.
„To je děs!“ zhrozila se tehdy Piper. „On nechal svou ženu
umřít?“
Táta rozhodil rukama. „Byla to tvrdá oběť. Ale jeden život
přinesl na celé generace mír mezi hady a Cerokézi. Děda Tom
věřil, že čerokézská hudba vyřeší skoro každý problém. Myslel,
že poznáš spoustu písní a staneš se největší hudebnicí rodiny.“
Tvrdá oběť. Předvídal snad děda něco takového i jí, i když
byla ještě tak malá? Vycítil, že je dítě Afrodíty? Táta by jí nej
spíš řekl, že se zbláznila. Děda Tom nebyl žádný věštec.
Ale stejně... Slíbila, že pomůže s touto výpravou. Kam arádi
na ni spoléhali. Zachránili ji, když ji Midas proměnil ve zlato.
Přivedli ji zpátky k životu. Nemůže jim to oplatit lží.
Postupně se začala rozehřívat. Přestala se třást a uvelebila se
Jasonovi na prsou. Leo jim rozdal jídlo. Piper se nechtělo po
hnout, promluvit, udělat nic, čím by tu chvíli porušila. Ale
nedalo se nic dělat.
„M usíme si promluvit." Posadila se zpříma, aby viděla na
Jasona. „Nechci už vám nic tajit.“
Dívali se na ni s pusami plnými hamburgerů. Ted už vy
couvat nemohla.
„Tři dny před tím výletem do Grand Canyonu,“ začala,
„jsem měla vizi ve snu — nějaký obr mi říkal, že tátu unesl jako
rukojmí. Prý mám spolupracovat, nebo tátu zabije."
Plameny zapraskaly.
Konečně se Jason zeptal: „Enkelados? Už ses o něm zmínila."
Trenér Hedge hvízdl. „Pořádný kousek. Chrlí oheň. Nerad
bych, aby si ugriloval mého tátu kozla."
Jason ho umlčel pohledem. „M luv dál, Piper. Co bylo pak?“
„Já - sháněla jsem tátu, ale dostala jsem se jenom k jeho
osobní asistentce a ta říkala, ať si nedělám starosti"
„Jane?" vzpomněl si Leo. „Neříkala Médeia něco o tom, že
ji ovládá?"
Piper přikývla. „Abych dostala tátu zpátky, měla jsem tuhle
výpravu sabotovat. Já nevěděla, že to budeme my tři. Pak, když
jsme vyrazili, se mi Enkelados zjevil znova: že chce vás dva
mrtvé. Prý vás mám dovést k hoře. Nevím přesně, k jaké, ale je
to u Sanfranciského zálivu - z vrcholu jsem viděla Golden
Gate Bridge. M ám tam být do poledne slunovratu, takže zítra.
Výměna."
Nedokázala se podívat klukům do očí. Čekala, že na ni za
čnou křičet, obrátí se k ní zády nebo ji rovnou vyhodí do té
vánice venku.
Místo toho se k ní Jason přisunul a zase ji objal. „Bože, Pi
per. Je mi to moc líto.“
Leo přikývl. „Bez legrace. A tys to v sobě dusila celý týden?
Piper, mohli jsme ti pomoct
Zabodla se do nich pohledem. „Proč na mě nekřičíte, nebo
něco? Nakázal mi vás zabít!"
„Ale no tak," domlouval jí Jason. „N a téhle výpravě jsi nás
oba zachránila. Klidně bych ti svěřil vlastní život."
„I já,“ hlásil se Leo. „Vezmeš mě taky do náruče?"
„Vy to nechápete!" vyjekla Piper. „Když jsem vám to řekla,
nejspíš jsem právě zabila tátu."
„To pochybuju." Trenér Hedge si odříhl. Krm il se tofu bur-
gerem na papírovém talíři, žvýkal to všechno najednou jako
plněnou placku. „O br Enkelados ještě nedostal, co chce, takže
tvého tátu pořád ještě potřebuje jako páku. Počká až do toho
termínu, jestli se ukážeš. Chce, abys tuhle výpravu přivedla
na tu jeho horu, že?“
Piper nejistě přikývla.
„Takže to znamená, že Héra je vězněná někde jinde,“ dumal
Hedge. „A musí být zachráněna ve stejný den. Takže si musíš
vybrat - tátu, nebo Héru. Když půjdeš za Hérou, Enkelados si
to pak vyřídí s tvým tátou. Kromě toho, Enkelados by tě nikdy
nenechal odejít, i kdybys spolupracovala. Evidentně jsi jedna
z těch sedmi z Velkého proroctví.11
Jedna ze sedmi. Už o tom s Jasonem a Leem mluvila a tušila,
že to asi tak bude, ale pořád se jí tomu nechtělo věřit. Nepřipa
dala si tak důležitá. Je jenom hloupé děcko Afrodíty. Jak může
někomu stát za podvod a za zabití?
„Takže nemáme na výběr,“ zašeptala zkroušeně. „M usíme
zachránit Héru, jinak se ten král Gigantů osvobodí. To je naše
výprava. Závisí na tom svět. A Enkelados zřejmě má způsoby,
jak mě pozorovat. Není hloupý. Pozná, když změníme kurz
a půjdeme jinam . Zabije tátu.“
„Nezabije ho,“ namítl Leo. „M y ho zachráníme."
„Nemám e čas!“ vykřikla Piper. „Krom ě toho, je to past."
„Jsme parťáci, krásko," nedal se Leo. „Nenecháme tvého tátu
umřít. Musíme jenom vymyslet plán."
Trenér Hedge zabručel: „Pomohlo by vědět, kde je ta hora.
Možná vám to řekne Aiolos. Sanfranciský záliv má u polobo-
hů špatnou reputaci. Starý domov Titánů, hora Othrys, leží
na Mount Tam alpais, kde Atlas drží oblohu. Doufám, že to
není ta hora, cos viděla."
Piper se pokoušela vzpomenout si na tu vidinu ve snech.
„Podle mě ne. Tam to bylo ve vnitrozemí."
Jason se zamračil do ohně, jako by se snažil na něco vzpo
menout.
„Špatná reputace... tak to není. Ten záliv..
„Myslíš, žes tam už byl?“ zeptala se Piper.
„Já .. Vypadalo to, jako by si užuž měl vzpomenout. Pak se
mu do očí vrátil ten sklíčený výraz. „Já nevím. Hedgei, co se
stalo s horou Othrys?“
Hedge se znovu zakousl do papíru a hamburgeru. „N o,
Kronos si tam loni v létě postavil nový palác. Velký a hnusný,
mělo to být sídlo jeho nové říše a tak. Ale nebojovalo se tam.
Kronos napochodoval na Manhattan, zkusil obsadit Olymp.
Pokud se dobře pam atuju, nechal v paláci hlídat nějaké jiné
Titány, ale když to projel na Manhattanu, celý palác se prostě
sám od sebe zhroutil."
„Ne,“ ozval se Jason.
Všichni se na něj podívali.
„Jak to myslíš, že ne?“ zeptal se Leo.
„la k to nebylo. Já Napjal se a podíval se ke vchodu
do jeskyně. „Slyšeli jste to?“
Vteřinu se nedělo nic. Pak to Piper uslyšela: nocí zaznělo
pronikavé zavytí.