36. Kapitola
4. 1. 2014
LEO
ÍVdyž Leo viděl, jak dobře bylo postaráno o Piper a Hedge,
úplně se naježil.
Představoval si, jak jim mrznou zadky ve sněhu, ale Lovky
ně Phoebe postavila hned před jeskyní veliký stříbrný stan.
Leo netušil, jak to dokázala tak rychle, ale uvnitř byla petrole
jová kam ínka, která udržovala příjemné teplo, a hromada po
hodlných polštářů. Piper už zase vypadala jako normálně
a měla novou bundu, rukavice a maskovací kalhoty jako Lov
kyně. Ona, Hedge a Phoebe odpočívali a popíjeli horkou čo
koládu.
„Tak to ne,“ protestoval Leo. „M y dřepíme v jeskyni, a vy tu
máte luxusní stan? Podchladte mě taky někdo. Chci horkou
čokoládu a bundu!“
Phoebe ohrnula nos. „Kluci,“ ušklíbla se, jako by to byla ta
nejhorší urážka, která ji napadla.
„To nic, Phoebe,“ uklidňovala ji Thalia. „Vrstva oblečení na
víc se jim bude hodit. A čokoláda se pro ně jistě taky najde.“
Phoebe zabručela, ale brzo už měli i Leo a Jason stříbřité
zimní bundy, neuvěřitelně lehké a teplé. Horká čokoláda byla
prvotřídní.
„N a zdravíčko!11 ozval se trenér Hedge. Křoupal zrovna
plastový termohrnek.
„Tohle se střevům líbit nebude,” usoudil Leo.
Thalia poplácala Piper po zádech. „Připravená na cestu?”
Piper přikývla. „Díky, Phoebe, ano. Vy se vážně vyznáte
v přežívání v přírodě. Cítím se tak, že bych dokázala uběhnout
deset mil.“
Thalia zam rkala na Jasona. „N a Afrodítino děcko je odol
ná. Líbí se mi.“
„Hej, já bych taky uběhl deset mil,” hlásil se Leo. „Odolný
Héfaistův synek. Račte si praštit.”
Thalia si ho samozřejmě nevšímala.
Phoebe trvalo přesně šest vteřin, než sbalila tábor, až musel
Leo nevěřícně zírat. Stan se sám poskládal do balíčku velikosti
žvýkaček. Leo ji chtěl poprosit o plány, ale nestihl to.
Thalia se rozběhla sněhem po stezce po svahu hory a Leo
brzy litoval, že si hrál na hrdinu, protože ho Lovkyně nechaly
za sebou.
Trenér Hedge poskakoval kolem jako šťastná horská koza,
poháněl je dál stejně jako na běžecké dráze ve škole. „Běž,
běž, Valdezi! Drž tempo! Zazpívám e si. Vojáci jdou, vojáci
jdou —“
„Radši ne,” vyštěkla Thalia.
A tak běželi mlčky.
Leo se zařadil vedle Jasona vzadu. „Jak to jde, člověče?”
Jasonův výraz mluvil za všechno: Moc dobře ne.
„Thalia to bere tak klidně," ozval se po chvíli. „Jako že se nic
moc neděje, že jsem se objevil. Nevím, co jsem čekal, ale ... ona
není jako já. Vypadá mnohem víc v klidu.“
„N o, ona nemá na krku ztrátu paměti,“ uvažoval Leo.
„A taky měla čas zvyknout si na všechno to kolem polobohů.
Když nějakou dobu bojuješ s nestvůrami a mluvíš s bohy,
na překvapení si asi zvykneš.”
„M ožná," připustil Jason. „Jenom bych rád pochopil, co se
stalo, když mi byly dva, a proč se mě mám a zbavila. Thalia
utekla kvůli mně
„No tak, ať se stalo co se stalo, ty za to nemůžeš. A máš
super ségru. Je hodně jako ty.“
Jason na to nic neodpověděl. Leo uvažoval, jestli řekl správ
nou věc. Chtěl, aby bylo Jasonovi lip, ale jeho utěšovací schop
nosti tak daleko nesahaly.
Leo litoval, že nemůže sáhnout do opasku na nářadí, vytáh
nout vhodný klíč a opravit Jasonovi pam ěť nebo možná vzít
kladívko — praštit na správné místo a hotovo. Bylo by to mno
hem lehčí než se o tom bavit. S organickými formami života to
moc neumím. Díky za to dědictví, tati.
Zamyslel se a ani si neuvědomil, že se Lovkyně zastavily.
Narazil do Thálie a málem se skutáleli z kopce. Lovkyně byla
naštěstí mrštná. Zabránila jejich pádu a pak ukázala nahoru.
„Páni,“ hekl Leo, „tomuhle říkám skála.“
Stáli poblíž vrcholku Pikes Peak. Svět pod nimi byl zahale
ný v mracích. V řídkém vzduchu Leo málem nemohl dýchat.
Snesla se na ně noc, ale zářil úplněk a hvězdy svítily neuvěřitel
ně jasně. Z mraků na severu a na jihu vystupovaly vrcholky
ostatních hor jako ostrovy - nebo zuby.
Ale opravdová podívaná byla nad nimi. Asi tak o čtvrt míle
výš se na nebi vznášel mohutný ostrov ze zářivého červeného
kamene. Velikost se dala těžko odhadnout, ale Leo soudil, že je
široký přinejmenším jako fotbalový stadion a zrovna tak vy
soký. Z boku byla vidět drsná skála plná jeskyní a závan vět
ru z nich každou chvíli vyrazil tón jako z varhan. Nahoře na
tom m asivu se tyčily mosazné zdi, které obklopovaly nějakou
pevnost.
Jediné, co spojovalo Pikes Peak s plovoucím ostrovem, byl
úzký most z ledu, lesknoucí se v měsíčním světle.
Pak si Leo uvědomil, že ten most nemůže být ledový, proto
že nebyl pevný. Stáčel se spolu s větrem - ztenčoval se a mizel
v mlze, někde se dokonce proměnil na tečkovanou linku jako
kondenzační stopa za letadlem.
„Tohle nikdy nepřejdeme," zam umlal Leo.
Thalia pokrčila rameny. „Přiznám se, že na výšky moc nej
sem. Ale jestli se chcete dostat do Aiolovy pevnosti, je to jediná
cesta
„Visela tam odjakživa?" zeptala se Piper. „Jak to, že si lidi
nevšimnou, že Aiolos sídlí nad vrškem Pikes Peak?“
„To dělá mlha,“ vysvětlila Thalia. „Ale smrtelníci si toho
nepřímo všimnou. Někdy vypadá Pikes Peak načervenalý.
Říká se, že je to světelný klam, ale ve skutečnosti je to barva
Aiolova paláce, odráží se od hory.“
„Je obrovský,“ žasl Jason.
Thalia se zasmála. „To bys měl vidět Olymp, bratříčku."
„Opravdu? Tys tam vážně byla?“
Thalia se ušklíbla, jako by to nebyla příjemná vzpomínka.
„Radši se rozdělíme na dvě skupiny. M ost je křehký.“
„H ned jsem klidnější" vzdychl si Leo. „Jasone, nemůžeš
tam s náma prostě vyletět?”
Thalia se zasmála. Pak jí zřejmě došlo, že ta otázka nebyl
vtip. „Počkat... Jasone, ty umíš lítat?1
Jason vzhlédl k plovoucí pevnosti. „N o, tak trochu. Spíš
umím ovládat vítr. Ale tam nahoře je tak silný, nevím, jestli se
mi to chce zkoušet. Thálie, chceš říct... že ty lítat neumíš?“
Thalia se vteřinku tvářila doopravdy vylekaně. Pak se ovlád
la. Leo si uvědomil, že se bojí výšek mnohem víc, než dává
najevo.
„Popravdě," odpověděla, „jsem to nikdy nezkoušela. Možná
bude lepší, když půjdeme po mostě."
Trenér Hedge zaťukal na tu ledovou stezku kopytem, pak
skočil na most. Kupodivu ho unesl. „Paráda! Půjdu první. Pi
per, pojď, holka. Dám ti ruku “
„Ne, já to zvládnu," bránila se Piper, ale trenér ji popadl
za ruku a táhl ji na most.
Když byli asi v půlce, most pořád vypadal, že je udrží.
Thalia se obrátila ke své družce Lovkyni. „Phoebe, brzo se
vrátím. Běž a najdi ostatní. Řekni jim, že už jsem na cestě.“
„Myslíš to vážně?" Phoebe si přimhouřenýma očima změři
la Lea a Jasona, jako by se chystali Thalii unést.
„Zvládnu to,“ slíbila Thalia.
Phoebe neochotně přikývla a rozběhla se po stezce dolů
s bílými vlčicemi v patách.
„Jasone, Leo, šlapejte prostě tam, kam já,“ radila jim Thalia.
„M álokdy se to rozpadne."
„To jsem tu ještě nebyl já," namítl Leo, ale vydali se po mostě
za ní.
V půli cesty nahoru se to všechno pokazilo a samozřejmě to
byla Leova vina. Piper a Hedge se bezpečně dostali na vršek
a mávali na ně, dodávali jim odvahu, aby stoupali dál, ale Leo
byl nervózní. Uvažoval o mostech - že kdyby to byl jeho palác,
navrhl by něco mnohem stabilnějšího než tenhle pohyblivý le
dový krám. Přemýšlel o vzpěrách a podpůrných sloupech. Pak
ho něco napadlo, až se zarazil na místě.
„Proč tu vlastně mají most?“ zeptal se.
Thalia se zamračila. „Leo, tady se nezastavuj. Jak to myslíš?"
„Jsou to duchové větru,“ prohlásil Leo. „Copak neumějí
lítat?“
„Ano, ale někdy potřebují spojení se světem dole.“
„Takže tu ten most není pořád?“ chtěl vědět.
Thalia zavrtěla hlavou. „Duchové větru se neradi poutají
k zemi, ale někdy je to třeba. Jako ted. Vědí, že přicházíte.11
Leo horečně uvažoval. Byl tak rozčilený, až skoro cítil, jak
mu stoupá teplota. Nedokázal to popsat, ale věděl, že je na sto
pě něčeho důležitého.
„Leo?“ zeptal se Jason. „N a co myslíš?11
„Ach, bohové," povzdechla si Thalia. „Běž dál. Koukni se
na nohy."
Leo to udělal. S hrůzou si uvědomil, že mu vážně stoupá
teplota, stejně jako před lety u toho piknikového stolu pod oře
chem, když se naštval. Ted za to mohlo rozčilení. Z kalhot se
mu v chladném vzduchu kouřilo. Boty mu vysloveně doutnaly
a mostu se to nelíbilo. Led se ztenčoval.
„Leo, nech toho,11 varoval ho Jason. „Rozpustíš to.“
„Pokusím se,“ sliboval Leo. Ale tělo se mu přehřívalo sam o
od sebe, fungovalo stejně rychle jako myšlenky. „Poslouchej,
Jasone, co ti to Héra říkala v tom snu? Něco o tom, že máš být
jako most“
„Leo, vážně, uklidni se,“ naléhala Thalia. „Já nevím, o čem
to mluvíš, ale ten led je
„Jenom poslouchej," nedal se Leo. „Pokud má být Jason
most, co spojuje? Možná dvě místa, která k sobě normálně ne
jdou - jako vzdušný palác a země. Musíš stát někde mezi nimi,
že? A Héra říkala, že máš být i výměna."
„Výměna." Thalia vykulila oči. „Ach, bohové."
Jason se zamračil. „O čem to vy dva mluvíte?"
Thalia zam umlala něco jako modlitbu. „Teď už chápu, proč
mě sem Artem is poslala. Jasone - řekla mi, abych vypátrala
Lykáóna, prý najdu vodítko k Percymu. Ty jsi to vodítko. Ar
temis chtěla, abychom se potkali a já si poslechla tvůj příběh."
„Já to nechápu," namítl. „Já žádný příběh nemám. Nic si
nepamatuju."
„Ale Leo má pravdu," tvrdila Thalia. „Všechno je to spoje
né. Jenom tak vědět, kde
Leo luskl prsty. „Jasone, jak jsi pojmenoval to místo ze snu?
Ten zničený dům . Vlčí dům?"
Thalia se málem zalkla. „Vlčí dům? Jasone, proč jsi mi to
neřekl? Tam drží Héru?"
„Ty víš, kde to je?“ zeptal se Jason.
V tu chvíli se most rozpadl. Leo by byl spadl a zabil se, ale
Jason ho popadl za bundu a vytáhl ho do bezpečí. Oba se hra
bali nahoru po mostě, a když se obrátili, Thalia stála na druhé
straně desetimetrové propasti. Most se dál rozpouštěl.
„Běžte!" houkla na ně Thalia a couvala po mostě, jak se
hroutil. „Najděte, kde ten Gigant drží tátu Piper. Zachraňte
ho! Já odvedu Lovkyně do Vlčího domu a zdržím to tam, do
kud nepřijdete. Zvládneme obojí! “
„Ale kde je ten Vlčí dům?11 křikl Jason.
„Ty to víš, bratříčku!" Byla už tak daleko, že ji ve větru stě
ží slyšeli. Leo byl přesvědčený, že řekla: „Sejdeme se tam. Sli-
buju.“
Pak se obrátila a hnala se dolů z hroutícího se mostu.
Leo a Jason neměli čas otálet. Drápali se nahoru jako o ži
vot a ledová linka se jim pod nohama tenčila. Několikrát Jason
Lea popadl a udržel je ve větru, ale bylo to spíš jako bungee
jum ping než létání.
Jakmile se dostali k plovoucímu ostrovu, vytáhli je Piper
a trenér Hedge nahoru, zrovna když se rozplynul zbytek mos
tu. Stáli a lapali po dechu pod kamenným schodištěm, vyseka
ným do strany skalního útesu a vedoucím nahoru do pevnosti.
Leo se ohlédl. Pod nimi se v moři mraků vznášel Pikes
Peak, ale po Thalii tam nebyla ani stopa. A Leo zrovna spálil
jedinou cestu zpátky.
„C o se stalo?“ zjišťovala hned Piper. „Leo, proč se ti kouří
ze šatů?11
„Trochu jsem se zahřál,11 vydechl. „Promiň, Jasone. Fakt. Já
nechtěl
„To nic,11 mávl rukou Jason, ale kabonil se. „M áme necelých
čtyřiadvacet hodin na záchranu bohyně a táty Piper. Jdeme na
vštívit krále větru.11