40. Kapitola
4. 1. 2014
PIPER
Piper se probudila u stolu v kavárně na chodníku.
Chviličku si myslela, že se jí to pořád ještě zdá. Nastalo
slunečné ráno. Vzduch byl chladný, ale venku se sedělo pří
jemně. U ostatních stolků si povídali a popíjeli kávu cyklisté,
obchodníci a studenti.
Cítila eukalypty. Před malebnými obchůdky procházeli
pěší. Ulici lemovaly stromy s červenými chlupatými květy
a kvetoucí azalky, jako by zima byla cosi vzdáleného.
Jiným i slovy: ocitla se v Kalifornii.
Na židlích kolem seděli kam arádi - všichni spokojeně po
spávali s rukam a založenýma na prsou. A měli nové šaty. Piper
shlédla na sebe a zalapala po dechu. „M am i!“
Vyjekla hlasitěji, než měla v úmyslu. Jason sebou škubl,
praštil koleny do stolu a po něm se probudili všichni.
„C o je?“ chtěl vědět Hedge. „S kým se bojuje? Kde?“
„Padáme!“ Leo se chytil stolu. „Ne - nepadáme. Kde to
-.cc
jsmer
Jason zamrkal a pokoušel se zorientovat. Zam ěřil se na Pi
per a uchechtl se. „C o to máš na sobě?“
Piper se nejspíš červenala. Byla oblečená v těch tyrkysových
šatech, které viděla ve snu, v černých legínách a černých kože
ných botách. Měla i svůj oblíbený náramek s ozdůbkami, přes
tože ho nechala doma v Los Angeles, a starou snowboardovou
bundu od táty, která k tomu oblečení kupodivu dokonale sedě
la. Vytáhla Katoptris a podle odrazu v čepeli jí někdo učesal
i vlasy.
„To nic,“ vzdychla si. „To má Vzpomněla si na Afrodíti-
no varování, aby o jejich setkání nemluvila. „To nic.“
Leo se zašklebil. „Afrodíta zase udeřila, co? Budeš nejlíp
oblečená bojovnice ve městě, krásko.11
„Poslouchej, Leo.“ Jason ho šťouchl do ruky. „Díval ses
na sebe poslední dobou?“
„C o... uflff.“
Všichni měli novou image. Leo vyfasoval proužkované kal
hoty, černé kožené boty, bílou košili bez límečku, šle a opasek
na nářadí, značkové sluneční brýle a malý plochý klobouk.
„Paráda, Leo.“ Piper se snažila nerozesmát. „Něco takového
měl můj táta na poslední premiéře, až na ten pás.“
„Hele, drž klapačku!"
„Já bych řekl, že vypadá dobře," soudil trenér Hedge. „Ale
samosebou ne tak jak já.“
Satyr připomínal pastelovou noční můru. Afrodíta mu dala
neforemný kanárkově žlutý oblek jako ze třicátých let a dvouba
revné boty, které mu zakrývaly kopyta. K tomu měl sladěný žlu
tý klobouk se širokou střechou, růžovou košili, světle modrou
kravatu a v klopě modrý karafiát. Hedge ho očichal a hned slupl.
„No,“ oddechl si Jason, „aspoň že tvá máma zapomněla na mě.“
Piper věděla, že to není tak úplně pravda. Když se na něj po
dívala, srdce jí poskočilo. Jason byl oblečený prostě v džínsech
a čistém fialovém tričku, jaké měl v Grand Canyonu. Dostal ale
nové sportovní boty a čerstvý sestřih. Jeho oči měly barvu oblo
hy. Bylo jasné, co tím chtěla Afrodíta říct: Tenhle vylepšovat nepotřebuje.
A Piper s ní souhlasila.
„Jenomže,” zeptala se stísněně, „jak jsme se sem dostali?11
„Ale, to byla asi Mellie," odtušil Hedge a spokojeně přežvy
koval karafiát. „Ty vichry nás musely vystřelit přes půlku země.
Rozpláclo by nás to na mastný flek, ale ten Melliin poslední
dárek — příjemný měkký vánek - nás zbrzdil.1'
„A kvůli nám vyletěla z místa," vzpomněl si Leo. „To jsme
to ale podělali."
„Ale ne, ta se postaví na nohy," uklidňoval ho Hedge. „Kro
mě toho, nemohla si pomoct. Nymfy mi prostě neodolají. Ozvu
se jí, až tu výpravu zvládneme, a pomůžu jí něco najít. S touh
le aurou bych se dokázal usadit a vychovat stádečko kůzlátek."
„Z ačíná se mi zvedat žaludek," varovala ho Piper. „Chce
někdo kafe?"
„Kafe!" Hedge se zasmál modrou pusou od karafiátu. „Kafe
miluju!"
„H m “ napadlo Jasona, „ale - co peníze? A co naše pytle?"
Piper se podívala dolů. Batohy měli u nohou a zdálo se, že
v nich je pořád všechno. Sáhla do kapsy kabátu a ucítila dvě
věci, které nečekala. Jedna byla svazek bankovek. A druhá
skleněná lahvička - elixír zapomnění. Lahvičku nechala v kap
se a vytáhla peníze.
Leo hvízdl. „Kapesné? Teda Piper, tvoje mam ča boduje!"
„Slečno!" zavolal Hedge na servírku. „Šestkrát dvojité espre-
so, a tihle budou taky něco chtít. Platí tady holka.“
Netrvalo jim dlouho zjistit, kde jsou. N a jídelníčcích stálo
„C afé Verve, Walnut Creek, Kalifornie". A podle servírky by
lo devět hodin ráno jednadvacátého prosince, zimní sluno
vrat. Do Enkeladova konečného termínu zbývaly tři hodiny.
Nemuseli ani uvažovat, kde je Mount Diablo. Viděli tu ho
ru na obzoru, přímo na konci ulice. Po Skalnatých horách ne
vypadal Mount Diablo moc velký, nebyl ani pokrytý sněhem.
Působil naprosto mírumilovně, zlaté svahy protkávaly šedoze
lené stromy. Ale Piper věděla, že hory dokážou svou velikostí
klamat. Zblízka bude nejspíš mnohem vyšší. A klamalo i všech
no kolem. Seděli tady v Kalifornii, kde byla doma, se sluneč
nou oblohou, mírným podnebím, bezstarostnými lidmi a talí
řem čokoládových koláčků ke kávě. A jen o pár mil dál, někde
na té mírumilovné hoře se nějaký supermocný a superzlý obr
chystá poobědvat jejího tátu.
Leo cosi vytáhl z kapsy - ten starý obrázek, který mu dal
Aiolos. Afrodíta ho musela považovat za důležitý, když mu ho
kouzlem přesunula do nového oblečení.
„C o je to?“ zeptala se Piper.
Leo ho zas opatrně složil a schoval. „Nic. Přece vás nezají
mají moje čmáranice ze školky."
„Je to něco víc,“ hádal Jason. „Aiolos říkal, že je to klíč k na
šemu úspěchu."
Leo zavrtěl hlavou. „D neska ne. M yslel... až pak.“
„Jak to můžeš vědět?" vyhrkla Piper.
„Dej na m ě o db y l ji Leo. „A teď - jakou mám e strate-
gii?“
Trenér Hedge říhl. Spořádal už tři espresa a talíř koblih,
k tomu dva ubrousky a další kytku z vázy na stole. Byl by sně
dl i lžičky, ale Piper ho pleskla po ruce.
„Vylezem na tu horu," zafuněl Hedge. „Pobijem všecko kro
mě táty Piper. A zmizíme."
„Díky, generále Eisenhowere,“ zabručel Jason.
„N o tak, to byl jen návrh!“
„Lidi,“ ozvala se Piper. „Musíte vědět ještě něco.“
Bylo to složité, protože se nesměla zmínit o mámě; ale řekla
jim, jak ve snu zjistila některé věci. Řekla jim o jejich pravém
nepříteli: Gaie.
„G aia?“ Leo zavrtěl hlavou. „N ení to Matka příroda? Ta
s kytkam a ve vlasech a s ptáčky kolem sebe a jelínky a králíčky,
co jí perou prádlo."
„Leo, to je Sněhurka," opravila ho Piper.
„N o dobře, ale —“
„Poslouchejte, holoubci moji.“ Trenér Hedge si otřel espreso
z kozí bradky. „Piper nám tu říká vážnou věc. Gaia není žádné
dobračisko. Sám nevím, jestli bych ji přemohl."
Leo hvízdl. „Vážně?"
Hedge přikývl. „Ta hliněná ženská a její mužíček z oblohy
se s ničím nemazlili."
„Uranos," doplnila Piper. Nem ohla si pomoci, vzhlédla
k modré obloze a napadlo ji, jestli nemá oči.
„Správně," kývl Hedge. „Takže ten Uranos, to není nejlepší
fotřík. Hodil jejich první děti, Kyklopy, do Tartaru. To Gaiu
naštvalo, ale počkala si na příležitost. Pak měli další děcka -
dvanáct Titánů - a Gaia se bála, že je taky šoupne do vězení.
A tak zašla za synáčkem Kronem —“
„Tím velkým zlým týpkem," ozval se Leo. „Tím, co ho loni
v létě porazili.”
„Správně. A Gaia mu dala srp a povídá: ,Koukej, co kdy
bych sem zavolala taťku? A jak se mnou bude mluvit a nebude
dávat pozor, rozsekáš ho na kusy, synku. Pak převezmeš vládu
nad světem. Nebude to prima?‘“
Nikdo nic neřekl. Čokoládový koláček už Piper tolik ne
lákal. I když tu historku už slyšela, pořád ji tak docela nedo
kázala pochopit. Snažila se představit si dítě tak zkažené, že
zabije vlastního tátu jenom kvůli moci. A mámu, která k tomu
syna přesvědčí.
„Sněhurka to rozhodně není,“ přikývla.
„To ne. Ten Kronos byl pořádný darebák," pokračoval
Hedge. „Ale G aia je doslova matka všeho zla. Je tak stará
a mocná, tak obrovská, že se nedokáže udržet při plném vědo
mí. Většinu času prospí a tak ji taky mám e rádi — když si
pochrupuje.“
„Ale se mnou mluvila," namítl Leo. „Jak může spát?“
Gleeson si oprášil drobky z kanárkově žluté klopy. Měl už
šesté espreso a zorničky jako koláče. „I ve spaní jí funguje část
vědomí - sní, hlídá, stará se o drobnosti, jako že nutí sopky
explodovat a nestvůry povstávat. Ani teď není úplně vzhůru.
A věřte mi, že byste ji probuzenou potkat nechtěli."
„Ale je čím dál silnější," povzdechla si Piper. „Podporuje
Giganty. A jestli se vrátí jejich král - tenhle Porfyrión
„Postaví armádu na zničení bohů," doplnil ji Jason. „Začne
s Hérou. Bude další válka. A Gaia se probudí úplně."
Gleeson přikývl. „A proto by bylo fajn držet se co nejvíc
mimo zemi.“
Leo se opatrně podíval na Mount Diablo. „Ale... musíme
vylézt nahoru. To bude malér.“
Piper se sevřelo srdce. Nejdřív se po ní chtělo, aby zradila
kamarády. Teď jí ti kam arádi chtějí pom oct zachránit tátu,
i když vědí, že jdou do pasti. Už pomyšlení na boj s Gigantem
bylo dost strašné. Ale představa, že za tím stojí Gaia - síla moc
nější než jakýkoli bůh nebo T itán ...
„Lidi, já to po vás nemůžu ch títvyd ech la. „Je to moc ne
bezpečné."
„D ěláš si legraci?" Gleeson si odříhl a předvedl jim modrý
karafiátový úsměv. „Kdo je pro jít to tam vymlátit?"