Jdi na obsah Jdi na menu
 


43. Kapitola

4. 1. 2014

 J A S O N

K d y ž se Jasonovi zlomilo kopí, věděl, že je s ním konec.
Bitva začala docela dobře. Jasonovi zafungovaly instinkty
a cosi mu napovědělo, že s podobnými protivníky už bojoval.
Velikost a síla rovná se pomalost, takže Jason musel být rych­
lejší - udržovat tempo, vyčerpat protivníka a nenechat se roz­
mačkat nebo sežehnout.
Odkulil se stranou před prvním úderem obrova kopí a bodl
Enkelada do kotníku. Jasonovu kopí se podařilo proniknout
silnou dračí kůží a na obrovu nohu s pařátem se vylil zlatý
ichor, krev nesmrtelných.
Enkelados zavyl bolestí a vychrlil na něj oheň. Jason se vrhl
pryč, překulil se za obra a zaútočil mu zezadu na koleno.
Tak to pokračovalo vteřiny, minuty - těžko soudit. Jason
slyšel boj na pasece - skřípání strojů, hučící oheň, křik nestvůr,
kameny narážející na kov. Slyšel Lea a Piper, jak vyzývavě kři­
čí, což znamenalo, že jsou pořád naživu. Jason se na to snažil
moc nemyslet. Nemohl si dovolit rozptylování.
Enkeladovo kopí ho minulo o milimetr. Jason se dál vyhý­
bal, ale země se mu lepila na nohy. Gaia sílila a Gigant reagoval
čím dál rychleji. Enkelados byl možná pomalý, ale ne hloupý.
Začal předvídat Jasonovy pohyby a jeho útoky ho rozčilovaly.
„Já nejsem žádná drobná nestvůra,11 burácel. „Jsem Gigant,
zrozený ke zničení bohů! To tvé malé zlaté párátko mě neza­
bije, chlapče/'
Jason neplýtval energií na odpovídání. Už byl unavený. Hlí­
na se mu lepila na nohy, až si připadal, že má o půl metráku víc.
Vzduch byl plný kouře, který mu pálil plíce. Kolem hučely ohně,
rozdmýchávané větry, a horko bylo jako v peci.
Jason napřáhl kopí, aby blokoval další obrovu ránu - velká
chyba. Proti síle nebojuj silou, vyhuboval mu nějaký hlas - vlči­
ce Lupa, ta mu tohle kdysi řekla. Podařilo se mu kopí odvrátit,
ale škráblo ho na rameni a paže mu otupěla.
Couvl a málem zakopl o hořící kládu.
Musel tu nestvůru zdržet, soustředit na sebe Gigantovu po­
zornost, dokud se kam arádi nevypořádají s menšími obry a ne­
zachrání otce Piper. Nem ohl zklamat.
Stáhl se, snažil se obra nalákat na okraj paseky. Enkelados
vycítil jeho únavu. Usmál se a obnažil tesáky.
„Mocný Jason Grace,“ posmíval se. „Ano, my o tobě víme,
synu Jupitera. Ten, který vedl útok na horu Othrys. Ten, který
sám a sám zabil Titána Kríose a srazil černý trůn.“
Jasonovi se z toho motala hlava. Neznal ta jména, a přece
ho brněla kůže, jako by si tělo vzpom ínalo na bolest, kdežto
mozek ne.
„O čem to mluvíš?“ zeptal se. Uvědomil si svou chybu, když
Enkelados vychrlil oheň.
Nechal se rozptýlit a pohnul se moc pomalu. Nápor ho mi­
nul, ale žár mu zasáhl záda. Svalil se na zem, oblečení mu dout­
nalo. Byl oslepený popelem a kouřem, kašlal a pokoušel se na­
dechnout.
Dral se dozadu, zatímco obrovo kopí rozštíplo zemi mezi
jeho nohama.
Jasonovi se povedlo vstát.
Kdyby tak dokázal vyvolat klidně jen jediný, zato pořádný
výboj blesku - ale byl už vyčerpaný a v tomhle stavu by ho to
úsilí mohlo zabít. Nevěděl ani, jestli by elektřina Gigantovi
uškodila.
Smrt v boji zasluhuje úctu, ozval se Lupin hlas.
To je fakt útěcha, pomyslel si Jason.
Poslední pokus. Jason se pořádně nadechl a vyrazil.
Enkelados ho nechal se přiblížit, nedočkavě se šklebil. Ja ­
son v poslední vteřině naznačil útok a překulil se mezi obro­
výma noham a. Rychle se zvedl, rozběhl se vší silou a chystal
se bodnout Giganta do kříže, ale Enkelados ten trik čekal.
Vrhl se na bok, na obra až moc rychle a mrštně, jako by mu
pomáhala sam a zem. M áchl kopím do strany, střetl se s Jaso-
novou zbraní - ozvala se rána jako z brokovnice a zlatá zbraň
se rozlomila.
Ten výbuch byl žhavější než oheň, který chrlil obr, oslepil
Jasona zlatým světlem. Nápor ho smetl a vyrazil mu dech.
Když se vzpamatoval, seděl na kraji kráteru. N a druhé stra­
ně stál Enkelados, vrávoral a tvářil se popleteně. Zkáza kopí
uvolnila tolik energie, že vyhloubila dokonalý kužel skoro de­
set metrů hluboký, roztavila hlínu a kámen do hladké sklovité
látky. Jason netušil, jak to mohl přežít, ale z oblečení se mu
kouřilo. Došly mu síly. Neměl zbraň. A Enkelados byl pořád
ještě moc živý.
Jason se pokusil vstát, ale nohy měl jako z olova. Enkelados
překvapeně zíral na tu zkázu, pak se rozchechtal. „Působivé!
Bohužel to byl tvůj poslední kousek, polobože.“
Gigant jediným skokem zdolal kráter a postavil se obkroč­
mo nad Jasona. Zvedl kopí, jeho špička se vznášela sotva dva
metry nad Jasonovou hrudí.
„A teď,“ oznámil Enkelados, „přinesu první oběť Gaie!“