44. Kapitola
4. 1. 2014
J A S O N
C a s jako by se zpomalil, což bylo vážně zoufalé, protože se
Jason pořád nemohl pohnout. Připadalo mu, že se propadá
do země, jako by ta zem byla vodní lůžko — pohodlná postel,
která ho vybízí, aby se uvolnil a poddal se. Uvažoval, jestli jsou
pravdivé ty historky o podsvětí. Skončí na Trestných polích
nebo v Elysiu? Platí pořád jeho skutky, i když si na ně nedo
káže vzpomenout? Uvažoval, jestli to vezmou soudci v úvahu
nebo jestli mu táta Zeus napíše lísteček: „Omluvte, prosím,
mého syna Jasona z věčného zatracení. Mél amnézii.“
Jason necítil ruce. Viděl, jak se mu k hrudi pomalu snáší
špička kopí. Věděl, že by se měl pohnout, ale nešlo to. To je
legrace, pomyslel si. Člověk se tak moc snaží přežít a pak bum.
Jenom tu tak bezmocně leží a obr ho propíchne.
Leův hlas zaječel: „Bacha!“
Do Enkelada se s mohutným lup! zabodl veliký kovový
klín. Gigant se zakymácel a zhroutil se do jámy.
„Vstávej, Jasone!" křikla Piper. Její hlas mu dodal energii,
vymanil ho z toho omámení. Posadil se zpříma a v hlavě měl
zmatek. Piper ho popadla za ruku a vytáhla ho na nohy.
„Neumírej mi tu,“ nařídila mu. „Tady mi neumřeš.“
„Ano, prosím." Připadalo mu, že má závrať, ale Piper byla
to nejhezčí, co kdy viděl. Vlasy jí doutnaly. Obličej měla
umouněný od sazí. N a ruce se jí táhl šrám, šaty měla roztrhané
a chyběla jí bota. Prostě kráska.
Asi třicet metrů za ní stál Leo nad nějakým stavebním zaří
zením - dlouhou věcí, která vypadala jako kanón, s jediným
mohutným pístem a čistě odlomeným okrajem.
Pak se Jason podíval do kráteru a viděl, kde skončil druhý
kus hydraulické sekery. Enkelados se snažil vstát a v náprsním
štítu měl zaraženou čepel velikosti pračky.
Gigantovi se kupodivu povedlo si tu věc vytáhnout. Ječel
bolestí a hora se třásla. Zlatý ichor mu promáčel předek zbroje,
ale Enkelados se zvedl.
Roztřeseně se sehnul a vzal si kopí.
„D obrý pokus.“ Obr sebou škubl. „Ale mě neporazíte."
Před jejich očima se mu brnění zacelilo a ichor přestal téct.
Dokonce i z ran na nohou s dračími šupinami, které stály Ja
sona tolik úsilí, se staly už jen bledé jizvy.
Leo k nim doběhl, uviděl Giganta a zaklel. „Co je to s tímhle
chlapem? Tak už umři!“
„Můj osud je předurčen," zaburácel Enkelados. „Giganty
nemůžou zabít bohové ani hrdinové."
„Jenom společně," doplnil Jason. Obrův úsměv znejistěl
a Jason mu v očích uviděl něco jako strach. „Je to tak, že? Bo
hové a polobohové tě musí zabít společně."
„N edožiješ se toho, abys to mohl zkusit!" Gigant začal
klopýtat nahoru po svahu kráteru, klouzal na sklovitých bo
cích.
„N emá tu někdo po ruce boha?" zeptal se Leo.
Jasonovi se sevřelo srdce strachem. Díval se na obra pod ni
mi, jak se snaží vydrápat se z jámy, a věděl, co se musí stát.
„Leo,“ vykřikl, „pokud máš v tom opasku provaz, hned si
ho připrav.1'
Vyrazil na obra beze zbraně, jen s holýma rukama.
„Enkelade!" zaječela Piper. „Podívej se za sebe!“
Byl to jasný trik, ale měla tak velitelský hlas, že se nachytal
i Jason. Gigant zabručel: „Co?“ a obrátil se, jako by měl na zá
dech obrovského pavouka.
Jason se mu vrhl na nohy přesně v pravou chvíli. Obr ztratil
rovnováhu. Zhroutil se v kráteru a sklouzl na dno. Zatímco se
pokoušel vstát, zachytil se mu Jason kolem krku. Když se En
kelados vyštrachal na nohy, seděl mu Jason na ramenou.
„Slez!11 ječel Enkelados. Pokoušel se Jasona popadnout
za nohy, ale ten se vyhýbal, kroutil se a lezl obrovi po vlasech.
Otče, pomyslel si Jason. Pokud jsem někdy udělal něco dobrého,
cokoliv, cos mi schvaloval, tak mi ted pomoz. Nabízím vlastní
život -jenom zachraň mé přátele.
Najednou ucítil kovový pach bouře. Slunce spolkla temno
ta. Obr ztuhl, taky to vycítil.
Jason zaječel na přátele: „K zemi!"
A všechny vlasy na hlavě se mu zježily.
Prásk!
Jasonovým tělem projel blesk, přímo do Enkelada a do ze
mě. Gigant se prudce napřímil a Jasona to odhodilo pryč.
Když se zase vzpamatoval, klouzal dolů po straně kráteru a ten
praskal a otevíral se. Blesk rozpoltil sam otnou horu. Země ra
chotila a trhala se a Enkeladovy nohy klouzaly do propasti.
Bezmocně chňapal po skelných stěnách jámy a na chviličku se
mu povedlo třesoucíma se rukam a přidržet okraje.
Upřel na Jasona nenávistný pohled. „N ic jsi nevyhrál, chlap
če. Mí bratři povstávají a jsou desetkrát silnější než já. Zničíme
bohy, vyrveme je z kořenů! Zemřeš a Olymp zemře s tebou —“
Gigantovo sevření povolilo, svezl se do propasti.
Země se zatřásla. Jason klouzal k trhlině.
„Chytni se!“ křičel Leo.
Jason už měl nohy na okraji jámy, když chňapl provaz a Leo
s Piper ho vytáhli.
Stáli a koukali na sebe, vyčerpaní a vyděšení, zatímco se
propast uzavřela jako vzteklá ústa. Země se jim přestala sápat
po nohách.
Gaia se prozatím stáhla.
Svah hory byl v plamenech. Kouř stoupal vysoko do vzdu
chu. Jason zahlédl blížící se helikoptéru - snad hasičskou, nebo
zpravodajskou.
Všude kolem to vypadalo jako po masakru. Šestirucí se roz
pustili na hromady hlíny, zbyla po nich jenom kamenitá muni
ce a pár smradlavých bederních roušek, ale Jason počítal, že se
brzy zase zformují. Stavební technika byla v troskách, země
sam á jizva a zčernalá.
Trenér Hedge se pohnul. Hekl, posadil se a třel si hlavu.
Kanárkově žluté kalhoty ted měly barvu dijonské hořčice smí
chané s bahnem.
Zam rkal a rozhlédl se po zpustošeném bojišti. „To jsem
provedl já?“
Než stačil Jason odpovědět, Hedge sebral palici a vrávoravě
se zvedl. „Tak co, chtěli jste vidět kopyta? Já mu ukázal, co je
to kopyto, holoubci moji! Kdo je tu největší koza, co?“
Pustil se do vítězného tanečku, nakopával kameny a dělal
na hromady hlíny něco, co musela být sprostá kozí gesta.
Leo se začal culit a Jason si nemohl pomoci - rozesmál se.
Asi trochu hystericky, ale tak se mu ulevilo, že žije, že mu to
bylo jedno.
Pak se na druhé straně paseky zvedl někdo další. Tristan
McLean vrávoral kupředu. Pohled měl prázdný, otřesený, vy
padal jako někdo, kdo právě prošel pustinou po jaderném vý
buchu.
„Piper?" zavolal. Hlas se mu zlomil. „Piper, co - co to —“
Nedokázal tu myšlenku dokončit. Piper se k němu přihnala
a pevně ho objala, ale vypadalo to, že ji skoro nepoznává.
Jason se cítil podobně - to ráno v Grand Canyonu, když se
probudil bez paměti. Ale pan McLean měl opačný problém.
Měl až moc vzpomínek, mozek se s tím šokem nedokázal vy
rovnat. Ničilo ho to.
„M usíme ho odsud dostat," prohlásil Jason.
„Jo, ale jak?“ uvažoval Leo. „N emá na to, aby šel.“
Jason vzhlédl k helikoptéře, která jim teď kroužila přímo
nad hlavami. „Umíš sestavit něco jako megafon?" zeptal se
Lea. „Piper má něco na srdci."