45. Kapitola
4. 1. 2014
XLV
PIPER
V ypůjčit si helikoptéru byla hračka. Dostat tátu na palubu
už ne.
Piper stačilo jen pár slov improvizovaným Leovým mega
fonem, aby helikoptéru přesvědčila k přistání na hoře. Stroj letec
ké služby parku byl určený na zdravotní evakuace, na záchranu
lidí a pátrání, a když Piper řekla té milé pilotce, že by bylo skvě
lé, kdyby je odvezla na letiště v Oaklandu, nadšeně souhlasila.
„N e,“ bránil se její otec, když ho zvedli ze země. „Piper, co -
to byly nestvůry - to byly nestvůry —“
Potřebovala Lea i Jasona, aby ho udrželi, zatímco trenér
Hedge sbíral jejich věci. Satyr měl naštěstí už kalhoty i boty
zas na sobě, takže Piper nemusela vysvětlovat kozí kopyta.
Piper bolelo srdce, když tátu takhle viděla - málem zlo
meného, uplakaného jako malého kluka. Nevěděla, co přesně
mu obr udělal, jak s ním nestvůry otřásly, ale ani to vědět
nechtěla.
„To se spraví, tati,“ domlouvala mu konejšivě. Nechtěla na
vlastního tátu nasazovat čaromluvu, ale připadalo jí, že to ji
nak nepůjde. „Tihle lidé jsou mí přátelé. Pomůžeme ti. Ted už
jsi v bezpečí.11
Zam rkal a vzhlédl k vrtulím helikoptéry. „Čepele. Měli
stroj s tolika čepelemi. Měli šest rukou..
Když ho dostali do dveří nákladového prostoru, přišla jim
pilotka na pomoc. „C opak se mu stalo?11 zeptala se.
„Nadýchal se kouře,11 naznačil Jason. „N ebo je možná vy
čerpaný z toho horka.11
„Měli bychom ho odvézt do nemocnice,11 soudila pilotka.
„Kdepak,11 prohlásila Piper. „To letiště bude stačit.11
„Ano, letiště bude stačit,11 souhlasila žena okamžitě. Pak se
zamračila, jako by nevěděla, proč si to rozmyslela. „Není to Tris
tan McLean, ten filmový herec?"
„N e,“ zavrtěla hlavou Piper. „Jenom je mu podobný. Zapo
meňte na to.“
„Jistě,11 přisvědčila pilotka. „Je mu jenom podobný. Já
Popleteně zamrkala. „Zapom něla jsem, co chci říct. Poletíme.11
Jason povytáhl obočí na Piper, viděla, že to na něj udělalo
dojem, ale bylo jí hrozně. Nechtěla tyhle lidi šidit, přesvědčo
vat je o věcech, kterým nevěřili. Připadalo jí to tak panovačné,
tak spatné— něco takového by udělala Drew v táboře nebo M é
deia v obchodním domě. A jak to pomůže otci? Nedokáže ho
přesvědčit, že bude v pořádku, že se nic nestalo. Jeho trauma
bylo prostě moc hluboké.
Konečně ho dostali na palubu a helikoptéra vzlétla. Pilotku
v jednom kuse bombardovaly dotazy z vysílačky, někdo se ptal,
kam letí, ale ona to ignorovala. Opustili hořící horu a zamířili
k Berkeley Hills.
„Piper." Táta ji chytil za ruku a držel se jí, jako by se bál, že
spadne. „Jsi to ty? Oni mi říkali - říkali, že umřeš. Ř ík ali... že
se stanou hrozné věci.“
„Jsem to já, tati.“ Stálo ji veškeré sebezapření, aby se neroz
brečela. Musí být silná kvůli němu. „Všechno se to spraví.“
„Byly to nestvůry," mumlal. „Opravdové nestvůry. Ducho
vé země jako z historek dědy Tom a - a matka země na mě
měla vztek. A ten obr, TsuFkálů, ten chrlil oheň Zam ěřil se
zase na Piper, oči měl jako rozbité sklo, odráželo se v nich po
divné, šílené světlo. „Říkali, že jsi polobůh. Tvá matka byla ...“
„Afrodíta," přikývla Piper. „Bohyně lásky."
„Já - já —“ Rozechvěle se nadechl a vypadalo to, že zapo
mněl vydechnout.
Přátelé si dávali záležet, aby se na ně nedívali. Leo si hrál
s maticí z opasku. Jason zíral na údolí dole - na silnících se tvo
řily kolony, smrtelníci zastavovali auta a koukali na hořící ho
ru. Gleeson žvýkal zbytek karafiátu a výjimečně se nechystal
povykovat ani se vychloubat.
Tristana McLeana takhle neměl nikdo vidět. Byl hvězda.
Vystupoval sebejistě, elegantně, uhlazeně - vždycky se ovládal.
Takhle působil navenek. Piper už zažila, jak ten obrázek zmi
zel. Ale tohle bylo jiné. Teď byl zničený, vyřízený.
„Já jsem to o mámě nevěděla," vysvětlovala mu. „Dokud tě
neunesli. Když jsme zjistili, kde jsi, hned jsme se vypravili
za tebou. Přátelé mi pomohli. Nikdo ti už neublíží."
Táta se neovladatelně třásl. „Jste hrdinové - ty a ti tví přáte
lé. Nem ůžu tomu uvěřit. Ty jsi pravá hrdinka, ne jako já. N e
hraješ žádnou roli. Jsem na tebe tak pyšný, Piper.“ Ale zam um
lal to netečně, jako by byl v transu.
Hleděl dolů do údolí a stisk na její ruce ochabl. „Tvá máma
mi to nikdy neřekla.“
„Myslela si, že to tak bude nejlepší.“ Znělo to uboze i jí sa
motné a ani hromada ěaromluvy to nemohla změnit. Ale ne-
řekla tátovi, z čeho měla Afrodíta doopravdy strach: Kdyby měl
zbytek života žít s těmi vzpomínkami, vědět, že po zemi chodí
bohové a duchové, zničilo by ho to.
Piper si sáhla do kapsy bundy. Lahvička tam pořád byla,
hřála ji v ruce.
Ale jak by mu mohla vymazat vzpomínky? Táta konečně
poznal, kdo je jeho dcera. Byl na ni pyšný, teď byla ona jeho
hrdinka, ne naopak. Už nikdy by ji neposlal pryč. Měli společ
né tajemství.
Copak se může vrátit k tomu, jak to bylo dřív?
Držela ho za ruku a vyprávěla jedno přes druhé - o dnech
ve škole Wilderness, o srubu v Táboře polokrevných. Vylíčila
mu, jak trenér Hedge snědl karafiát a dostal ránu do zadku
na Mount Diablo, jak si Leo ochočil draka a jak Jason zaplašil
vlky, když na ně spustil latinsky. Kam arádi se zdráhavé usmí
vali, když připomínala jejich dobrodružství. Vypadalo to, že se
táta uvolnil, ale neusmál se. Piper ani nevěděla, jestli ji slyší.
Když přelétali kopce na východ zálivu, Jason se napjal. Vy
klonil se tak daleko ze dveří, až se Piper lekla, že vypadne.
Ukázal dolů. „C o je to tamhle?11
Piper se podívala tím směrem, ale neviděla nic zajímavého -
jen kopce, lesy, domy, silničky, vinoucí se kaňony. Hlavní sil
nice vyřízla tunel v kopcích a spojila oblast zálivu s městy
ve vnitrozemí.
„K de?11 zeptala se.
„Tamta silnice," vyhrkl. „Ta, která prochází kopci."
Piper si vzala přilbu, kterou jí dala pilotka, a zeptala se vy
sílačkou. Odpověď byla obyčejná.
„Říká, že je to státní silnice číslo 24,“ hlásila Piper. „A tam
to Caldecottův tunel. Proč?"
Jason napjatě hleděl na vjezd do tunelu, ale neříkal nic.
Zmizel jim z dohledu, když přelétali nad centrem Oaklandu,
ale Jason pořád hleděl do dálky a tvářil se skoro stejně rozčileně
jako táta.
„Nestvůry," hlesl Tristan McLean a po tváři mu stékala sl
za. „Ziju ve světě nestvůr."