48. Kapitola
4. 1. 2014
Po boji na Mount Diablo Jason nečekal, že by se ještě někdy
víc bál nebo si připadal zničenější.
Teď mu sestra ležela zmrzlá u nohou. Byl obklopený ne
stvůram i. Zlom il si zlatý meč a místo něj měl kus dřeva. A zbý
valo mu asi tak pět minut, než z klece vyrazí král Gigantů
a zničí je. Jason už vytáhl své největší eso, když povolal Diův
blesk v boji s Enkeladem, a pochyboval, že bude mít sílu nebo
dostane seshora takovou pomoc, aby to mohl udělat znova.
A to znamenalo, že měl k dobru jen uvězněnou bohyni, jednu
skoropřítelkyni s dýkou a Lea, který si zřejmě myslel, že porazí
armádu temnoty mátovými pastilkami.
A ke všemu se Jasonovi ještě vracely ty nejhorší vzpomínky.
Věděl jistě, že v životě udělal spoustu nebezpečných věcí, ale
nikdy se nedostal blíž smrti než právě ted.
Nepřítel byl příjemný na pohled. Chioné se usmívala, tm a
vé oči se jí leskly, ledová dýka v ruce rostla.
„C os to udělala?” chtěl vědět Jason.
„Ale, spoustu věcí,“ zapředla bohyně sněhu. „Tvá sestra není
mrtvá, pokud myslíš tohle. Z ní a z jejích Lovkyň budou pěkné
hračky pro naše vlky. Říkala jsem si, že je budeme rozpouštět
postupně a lovit je pro zábavu. Ať jsou pro změnu kořistí ony?
Vlci vděčně zavrčeli.
„Ano, mí drazí.“ Chioné upírala oči na Jasona. „Tvá sestra
málem zabila jejich krále, abys věděl. Lykáón je teď někde v jes
kyni, líže si asi rány, ale jeho pomocníci se k nám přidali, aby
pomstili svého pána. A brzy povstane Porfyrión a my budeme
vládnout světu.“
„Zrádkyně!“ houkla Héra. „Ty vlezlá déčková bohyně! Nejsi
hodna nalít mi víno, natož vládnout světu."
Chioné si povzdechla. „Protivná jako vždycky, vládkyně
Héro. Chci ti zavřít pusu už celá milénia."
Chioné mávla rukou a Héřino vězení obalil led, vyplnil me
zery mezi úpony.
„To je lepší," usmála se bohyně sněhu. „A teď, polobohové,
co se týče vaší smrti —“
„To tys ošidila Héru, aby sem přišla," přerušil ji Jason. „A na
pověděla Diovi, aby uzavřel Olymp."
Vlci zavrčeli a bouřkoví duchové zařehtali, připraveni k úto
ku, ale Chioné zvedla ruku. „Trpělivost, mí milí. Pokud si chce
povídat, co na tom záleží? Slunce zapadá a čas je na naší straně.
Jistě, Jasone Gracei. Můj hlas je stejně jako sníh tichý a jemný.
Snadno dokážu našeptávat ostatním bohům, zvlášť když jim
potvrzuju jejich vlastní nejhlubší obavy. Našeptala jsem i Aio
lovi, že má vydat rozkaz zabíjet polobohy. Je to malá služba pro
Gaiu, ale jsem si jistá, že budu štědře odměněna, až se její sy
nové Giganti dostanou k vládě.“
„M ohla jsi nás zabít tam v Québeku,“ divil se Jason. „Proč
jsi nás nechala žít?“
Chioné nakrčila nos. „To by bylo ošemetné, zabít vás v ot
cově domě, zvlášť když si nenechá vymluvit, že přijme všechny
hosty. Ale pokusila jsem se, jak si vzpomínáš. Bylo by to milé,
kdyby souhlasil a proměnil vás v led. Ovšem když vám zaručil
bezpečnou cestu, nemohla jsem ho otevřeně neposlechnout.
Můj otec je starý blázen. Žije ve strachu z Dia a Aiola, ale stej
ně je mocný. Brzy, až se probudí mí noví páni, svrhnu Boreáse
a převezmu trůn severního větru, ale ještě ne. Kromě toho,
otec měl pravdu. Vaše mise je sebevražedná. Věděla jsem, že
neuspějete."
„A abys nám zavařila," ozval se Leo, „srazila jsi našeho dra
ka z oblohy nad Detroitem. Ty zmrzlé drátky v jeho hlavě - to
byla tvoje práce. Za to zaplatíš."
„A taky jsi na nás donášela Enkeladovi,“ dodala Piper.
„Po celou cestu nás trápily ty sněhové bouře.“
„Ano, jsme si teď všichni tolik blízcí!“ posmívala se Chioné.
„Jakmile jste se dostali přes Omahu, rozhodla jsem se požádat
Lykáóna, aby vás vystopoval, aby Jason mohl zemřít tady, ve
Vlčím domě.“
Chioné se na něj usmála. „Víš, Jasone, tvá krev rozlitá po té
to posvátné půdě ji poznamená na generace. Tví polobožští
bratři budou zuřit, zvlášť když tu najdou těla těchto dvou z Tá
bora polokrevných. Uvěří, že se Rekové spikli s Giganty. Bude
to ... rozkošné."
Piper a Leo vypadali, že tomu nerozumí. Ale Jason její slova
chápal. Vzpomínky se mu vrátily natolik, že si uvědomoval, jak
nebezpečně účinný může být plán Chioné.
„Postavíš polobohy proti polobohúm," obvinil ji.
„Je to tak lehké!" přikývla Chioné. „Jak jsem ti řekla, pod
pořím jenom to, co byste stejně udělali."
„Ale proě?“ Piper rozhodila rukama. „Chioné, takhle zničíš
svět. Giganti zlikvidují všechno. To přece nechceš. Odvolej ty
své nestvůry."
Chioné zaváhala, ale pak se rozesmála. „Tvé přesvědčovací
síly se vylepšují, děvče. Ale já jsem bohyně. Na mě čaromluva
neplatí. My bohové větru jsme tvorové chaosu! Svrhnu Aiola
a osvobodím bouře. A jestli zničíme smrtelný svět, tím lip! Ten
mě nikdy neuctíval, ani za řeckých dob. Lidé a ty jejich řeči
o globálním oteplování. Pfff! Já už je rychle zchladím. Až zas
převezmeme prastará místa, pokryju Akropoli sněhem."
„Prastará místa." Leo vykulil oči. „O tomhle mluvil Enke
lados, chtěl vyrvat bohy z kořenů. Myslel Řecko."
„Ty se ke mně můžeš přidat, synu Héfaistův," obrátila se
k němu Chioné. „Já vím, že se ti líbím. Pro můj plán bude
stačit, když zemřou tihle dva. Odmítni ten směšný osud, který
ti daly sudičky. Místo toho žij a staň se mým šampiónem. Tvé
schopnosti se budou hodit."
Leo stál jako omráčený. Podíval se za sebe, jestli Chioné
nemluví s někým jiným. Jason se na vteřinku vyděsil. Měl po
dezření, že krásné bohyně nedělají Leovi takové návrhy každý
den.
Pak se Leo rozchechtal tak strašně, až se zkroutil. „To víš,
přidat se k tobě. Jasně. Dokud tě nepřestanu bavit a nepromě
níš mě na Leorampouch? Vážená dámo, nikdo si nebude bez
trestně hrát s mým drakem. Ani se mi nechce věřit, žes mě
posledně tak rozpálila."
Chioné zrudla. „Rozpálila? Ty si mě troufáš urážet? Já ne-
rozpaluju, Leo Valdezi. Já jsem velice, velice chladná."
Spustila na polobohy mrazivý nápor sněhu, ale Leo zvedl
ruku. Vzplála před nimi ohnivá stěna a sníh se proměnil na
oblak páry.
Leo se zašklebil. „Vidíš, dámo, tohle se stane se sněhem
v Texasu. Ten - zatracený - sníh - se - rozpustí."
Chioné zasyčela. „To stačilo. Héra se hroutí. Porfyrión po
vstává. Zabijte polobohy. Ať se stanou první potravou našeho
nového krále!"
Jason napřáhl své studené prkno - pěkně pitomá zbraň, se
kterou má zemřít - a nestvůry vyrazily.