50. Kapitola
4. 1. 2014
„J asone!“
Piper znovu a znovu volala jeho jméno, držela ho, i když už
skoro ztratila naději. Byl v bezvědomí dvě minuty. Kouřilo se
z něj, oči měl obrácené v sloup. Nevěděla, jestli vůbec dýchá.
„To nemá smysl, d ítě H é r a stála nad nimi ve svých obyčej
ných černých šatech a v šálu.
Piper neviděla, jak se bohyně proměnila v jaderný výbuch.
Naštěstí si zakryla oči, ale ještě pořád před nimi měla mžitky.
Z údolí zmizely poslední stopy zimy. Nezbyl tu jediný pozůs
tatek bitvy. Nestvůry se vypařily. Ruiny se vrátily k tomu, co
byly předtím - pořád ruiny, ale beze stop po tom, že se tudy
prohnala horda vlků, duchové bouře a šestirucí obři.
Dokonce i Lovkyně ožily. Většina jich čekala v uctivé vzdá
lenosti na louce, ale Thalia si klekla vedle Piper a položila ruku
Jasonovi na čelo.
Zvedla hlavu a zabodla se pohledem do bohyně. „To je vaše
vina. Udělejte něco!“
„N emluv se mnou takhle, děvče. Jsem vládkyně —“
„Uzdravte ho!“
Héře zaplály oči. „Já jsem ho varovala. Nikdy bych tomu
chlapci úmyslně neublížila. Měl být mým lampiónem. Řekla
jsem jim, aby zavřeli oči, než jsem odhalila svou pravou podobu.11
„E h m ...“ Leo se zamračil. „Ta pravá podobaje dost škodli
vá, co? Tak proč to děláte?“
„Rozpoutala jsem svou sílu, abych vám pomohla, hlupáku!"
vyjekla Héra. „Proměnila jsem se v čirou energii, abych zničila
nestvůry, opravila to tady a zachránila i tyhle mizerné Lovkyně
z ledu.“
„Ale smrtelníci se na vás v té podobě nemůžou podívat!"
vykřikla Thalia. „Vy jste ho zabila!"
Leo ohromeně zavrtěl hlavou. „Tohle znamenalo to proroc
tví. Rozpoutá smrt ve své zlosti. No tak, paní. Jste bohyně. N a
saďte na něj nějaké kouzlo vúdú! Přiveďte ho zpátky."
Piper napůl poslouchala jejich rozhovor, ale hlavně se sou
středila na Jasonovu tvář. „On dýchá!" oznámila.
„To není možné," nam ítla Héra. „Ráda bych, kdyby to byla
pravda, ale žádný smrtelník ještě nikdy —“
„Jasone," zavolala Piper a vložila do toho výkřiku veškerou
sílu vůle. Nesmí o něj přijít. „Poslouchej mě. Tohle dokážeš.
Vrať se zpátky. Budeš zase v pořádku."
Nic se nestalo. Zdálo se jí to snad s tím dechem?
„Afrodíta uzdravovat neumí," posteskla si Héra. „Ani já to
nedokážu napravit, děvče. Jeho smrtelná duše -"
„Jasone," pronesla Piper znova a představila si, jak se její hlas
nese zemí až dolů do podsvětí. „Probuď se.“
Zalapal po dechu a otevřel oči. Chvíli byly plné světla - plály
čirým zlatém. Pak se to světlo rozplynulo a oči měl zase nor
mální. „C o - co se stalo?"
„To není možné!“ prohlásila Héra.
Piper se na něj vrhla a pevně ho objala, až zasténal: „Roz
mačkáš mě.“
„Promiň,“ vyhrkla. Tolik se jí ulevilo, že se rozesmála a při
tom si otřela slzu z oka.
Thalia popadla bratra za ruku. „Jak ti je?“
„Horko,“ zam umlal. „V puse mám sucho. A viděl jsem ně
co. .. vážně strašného."
„To byla Héra,“ zabručela Thalia. „Její Veličenstvo neřízená
střela."
„Přesně tak, Thálie Graceová," zvolala bohyně. „Proměním
tě na mravenečníka, takže —“
„Nechte toho, vy dvě," chopila se slova Piper. Kupodivu obě
zmlkly.
Piper pomohla Jasonovi na nohy a dala mu poslední nektar
z jejich zásob.
„A teď.. Piper se obrátila k Thalii a Héře. „Héro — Vaše
Veličenstvo - bez Lovkyň bychom vás nezachránili. A Thálie, ty
bys už nikdy Jasona neviděla - ani j á bych ho nepotkala - kdyby
nebylo Héry. Buďte na sebe hodné, protože máme vážnější pro-
blémy.“
Ty dvě na sebe zlostně hleděly a Piper dlouhé tři vteřiny
váhala, která z nich ji zabije první.
Nakonec Thalia zabručela: „Ty máš ale kuráž, Piper." Vytáh
la stříbrnou navštívenku a zastrčila ji Piper do kapsy snowboar-
dové bundy. „Kdyby ses někdy chtěla stát Lovkyní, zavolej mi.
Hodila by ses nám.“
Héra si založila ruce. „Naštěstí pro tuto Lovkyni máš pravdu,
dcero Afrodíty." Měřila si Piper, jako by ji poprvé viděla pořádně.
„Zajímalo tě, Piper, proč jsem si na tu výpravu vybrala tebe, proč
jsem ti neodhalila tvé tajemství na začátku, i když jsem věděla,
že tě Enkelados využívá. Musím přiznat, až do této chvíle jsem
si nebyla jistá. Něco mi říkalo, že bys mohla být dost důležitá.
Ted vidím, že jsem se nemýlila. Jsi ještě silnější, než jsem si mys
lela. A s tím, co přijde, máš pravdu. Musíme pracovat společně."
Piper zahořela tvář. Nevěděla, co na tu chválu říct, ale za
sáhl Leo.
,Jasně,“ přisvědčil. „Neřekl bych, že se ten Porfyrión jen tak
roztavil a umřel, co?“
„Ne,“ potvrdila Héra. „Tím, že jste zachránili mě a tohle mís
to, jste zabránili Gaie probudit se. Získali jste nám trochu času.
Ale Porfyrión už povstal. Věděl, že tu nemůže zůstat, zvlášť když
ještě nenabral plnou sílu. Giganty může zabít jenom bůh a po
lobůh dohromady, když budou spolupracovat. Jakmile jste mě
osvobodili —“
„Utekl," dopověděl za ni Jason. „Ale kam ?“
Héra neodpověděla, ale Piper projel strach. Vzpomněla si,
co Porfyrión říkal o zabíjení Olympanů vytržením z kořenů.
Řecko. Podívala se na Thaliinu zasmušilou tvář a uhodla, že
Lovkyni to došlo taky.
„M usím najít Annabeth," prohlásila Thalia. „M usí se do
zvědět, co se tady stalo.“
„Thálie...“ Jason jí sevřel ruku. „N ikdy jsme spolu o tomhle
místě nemluvili ani —“
„Já vím." Trochu roztála. „Jednou jsem tady o tebe přišla.
Nechci tě znovu opustit. Ale brzy se sejdeme. Uvidíme se
v Táboře polokrevných" Pohlédla na Héru. „D oprovodíte je
tam bezpečně? Je to to nejmenší, co můžete udělat."
„Ty mi nemáš co říkat
„Vládkyně Héro,“ zasáhla Piper.
Bohyně si povzdechla. „D obře. Ano. A ty zmiz, Lovkyně!"
Thalia objala Jasona a rozloučila se. Když Lovkyně odešly,
působil dvůr podivně tiše. Ve vyschlém jezírku nezbyla ani sto
pa po pletencích dřeva a kamene, které přivedly zpátky krále
Gigantů a které věznily Héru. Noční obloha byla jasná a hvězd
natá. Vítr šelestil v sekvojích. Piper myslela na tu noc v Okla-
homě, když s tátou spali na dvorku dědy Toma. Myslela na tu
noc na střeše internátu, když ji Jason políbil - aspoň v těch
mlhou upravených vzpomínkách.
„Jasone, co se ti tady stalo?" zeptala se. „Teda - já vím, že tě
tu opustila mám a. Ale řekl jsi, že to byla posvátná půda pro
polobohy. Proč? C o se stalo, když jsi zůstal sám ?"
Jason rozpačitě zavrtěl hlavou. „Pořád to mám zamlžené. Ti
vlci.. .“
„Byl ti předurčen osud," prohlásila Héra. „Byl jsi předán
do mé služby."
Jason se zamračil. „Protože jste mám u přinutila, aby to udě
lala. Nesnesla jste, že s ní měl Zeus dvě děti. To, že se do ní
zamiloval dvakrát. Já jsem byl cenou za to, že necháte zbytek
rodiny na pokoji."
„Byla to správná volba i pro tebe, Jasone," tvrdila Héra.
„K dyž se tvé matce povedlo podruhé ukořistit jeho zalíbení,
bylo to proto, že si ho představovala v jiné podobě - v podobě
Jupitera. Nikdy dřív se tohle nestalo - dvě děti, řecké a římské,
narozené ve stejné rodině. Museli jsme tě oddělit od Thálie.
N a tomto místě začínají své putování všichni polobohové tvé
ho druhu
„Jeho druhu?" opakovala Piper.
„M yslí řím skéhovysvětlil Jason. „Nechají je tady. Setkají
se s vlčí bohyní Lupou, tou nesmrtelnou vlčicí, která vychovala
Rom ula a Rem a “
Héra přikývla. „A pokud jste dost silní, přežijete."
„A le .. Leo se zatvářil popleteně. „C o se stane potom? Chci
říct, Jason se nikdy nedostal do tábora.”
„D o Tábora polokrevných ne,” přikývla Héra.
Piper cítila, jako by se nebe nad ní roztočilo, až z toho měla
závrať. „Šel jsi někam jinam . Tam , kde jsi byl celé ty roky.
Na nějaké jiné místo pro polobohy - ale kam?“
Jason se obrátil k bohyni. „Vzpomínky se mi vracejí, ale
místo ne. Vy mi to neřeknete, že ne?“
„N e,“ zavrtěla hlavou Héra. „To je část tvého osudu, Jasone.
Musíš si najít vlastní cestu zpátky. Ale když to uděláš... spojíš
dvě veliké síly. Dáš nám naději v boji proti Gigantům a hlav
ně - proti sam otné Gaie.“
„Chcete po nás, abychom vám pomáhali,” postěžoval si Ja
son, „ale tajíte nám informace.”
„Kdybych vám ty odpovědi dala, přestaly by platit,” prohlá
sila Héra. „Tak to stanovily sudičky. Musíte si k cíli prorazit
vlastní cestu, aby to něco znamenalo. Ale vy tři jste mě už
překvapili. Nečekala bych, že je to m ožné..
Bohyně zavrtěla hlavou. „Stačí, když řeknu, že jste si vedli
dobře, polobohové. Ale je to jenom začátek. Ted se musíte vrá
tit do Tábora polokrevných. Tam začnete plánovat další vý
pravu.”
„O které nám zas nic neřeknete," zabručel Jason. „A toho
hezkého bouřkového koníka jste mi asi zničila, takže máme jít
zpátky pěšky?“
Héra tu otázku odbyla mávnutím. „Bouřkoví duchové jsou
tvorové chaosu. Nezničila jsem ho, ale nemám tušení, kam
zmizel ani jestli ho ještě potkáš. Ale existuje snadnější cesta
domů. A prokázali jste mi velkou službu, takže vám můžu po
moci - aspoň tentokrát. Prozatím sbohem, polobohové.11
Svět se obrátil naruby a Piper málem ztratila vědomí.
Když zase viděla jasně, ocitla se zpátky v táboře, v jídelním pa
vilonu, přímo uprostřed večeře. Stáli na stole Afrodítina srubu
a Piper měla jednu nohu v Drewině pizze. Šedesát táborníků
jako jeden vyskočilo a užasle na ně zíralo.
Ať je Héra přes celou zem dopravila jakkoli, žaludku Piper
to neprospělo. Taktak se ovládla. Leo takové štěstí neměl. Se
skočil ze stolu, rozběhl se k nejbližšímu bronzovému koši a to,
co do něj složil, asi nebyla nejlepší zápalná oběť bohům.
„Jasone?11 Cheirón přiklusal dopředu. Starý kentaur za tisí
ce let jistě viděl spoustu divných věcí, ale i on se tvářil úplně
vyjeveně. „C o - jak —?“
Afrodítini táborníci vzhlíželi na Piper s otevřenými pusami.
Piper předpokládala, že musí vypadat jako strašidlo.
„Ahoj,“ pozdravila nenuceně, jak jen uměla. „Jsme zpátky.11